Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1995 - Církevní vzpomínková slavnost u kříže v lese Na Hraničkách

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1995

Církevní vzpomínková slavnost u kříže v lese Na Hraničkách

Dne 11. června 1995 se konala v lese Na Hraničkách u Památného kříže náboženská slavnost pořádaná římsko-katolickou církví na památku 150. výročí události podivuhodného nalezení ukradené monstrance z farního kostela v Černici u Zlaté Koruny. Sešlo se zde, podle mého odhadu téměř na 200 lidí z bližšího i vzdálenějšího okolí. Z církevních osobností zde byli páter Lachman z farního úřadu Boršov, páter Hobizal z Bavorova a páter Virt z farnosti Hosín. O zvelebení památného místa, o jeho úpravu a výzdobu, jakož i o organizaci během slavnosti se starala skupina mladých věřících, kteří jsou sdruženi ve společenství mladých při farnosti Kamenný Újezd. Slavnost proběhla způsobem náboženské pobožnosti. Faráři pronesli kázání, mládež zazpívala náboženské písně, věřící se společně pomodlili. Prostředí vpravdě vybízelo k meditaci - k vážnému zamyšlení přítomných. Kázání staršího faráře, pátera Hobizala, bylo předneseno v duchu oslovení starší generace. Bylo vyjádřeno silným přesvědčivým hlasem a vysloveno bylo slovo zázrak, jako jev pro člověka nepochopitelný, ale jako projev vůle Boží. V kázání mladého kněze pátera Lachmana se slovo zázrak neobjevilo. Jeho kázání se neslo v duchu promluvy o Lásce Boží. Máme-li žít zde na Zemi v pokoji a míru, bez válek a sváru, musíme se řídit evangeliem Ježíše Krista, které hlásá lásku k bližním.

(Poznámka o rok později: V roce 1996 zakládám do archivu kroniky dopis pátera Jana Lachmana, který je určen jako "vysvětlující k věřící katolické veřejnosti. V dopise oznamuje páter Lachman, že odchází z duchovní správy těmito slovy: "Důvodem je neschopnost naplňovat požadavek celibátu, kterému tradice církve přisoudila velkou důležitost...... základní jistota naší víry platí stále." )

O obsahu události, která se udála před 150 lety v lese Na Hraničkách, jsem se dočetl v církevní publikaci, kterou sepsal podle církevních záznamů římsko-katolický katecheta Tomáš Koupal. Tato publikace byla vydána roku 1945 k 100. výročí události. Dočteme se v ní, že v noci z 5. na 6. května roku 1845 se neznámý pachatel vloupal do farního kostela v Černici a zcizil zde pozlacenou monstranci se svatou hostií a bílé plátno, používané jako ochranný obal monstrance. Za 14 dní po této krádeži, dne 20. května 1845, pásl mladý chlapec jménem Václav Kroneisl, několik kusů dobytka poblíž lesa Na Hraničkách. Jedno mladé dobytče se zatoulalo do lesa a uvízlo zde v křoví. Při vyprošťování dobytčete spatřil pasáček zde na zemi ležet něco lesklého, což ho překvapilo a šel svůj nález oznámit domů dospělým. Ti zjistili nález monstrance, bílého plátna a svaté hostie, která ležela zcela neporušena na klobouku lesní houby. Celý nález odnesli na faru do Boršova. Po ověření nalezených předmětů bylo shledáno, že všechno pochází z kostela v Černici. Ve zmíněné publikaci Tomáše Koupala, která nese název Památný kříž v lese nad Včelnou u Českých Budějovic, uvádí autor na potvrzení věrohodnosti této události zprávy svědků, kterými byl Marie Kroneislová a Marie Boubalová, obě ze Včelné. Obě ženy potvrdily, že z vyprávění svých rodin znají onu událost v té podobě, jak je v publikaci popsána.

Na věčnou památku ukradené monstrance s eucharistií (svatou svátostí oltářní) uspořádaly farní úřady Boršov, Kamenný Újezd a Černice peněžitou sbírku a z výtěžku byl postaven kříž na vyzděném podstavci. Zbudována zde byla ještě tři klekátka. Podstavec k památnému kříži vyzdil včelenský zedník Josef Petrlík. Čas od času se u Památného kříže konaly náboženské pobožnosti. Posvěcení kříže povolila budějovická konsistoř a označila v církevních zápisech tuto událost latinsky: " ... miro quasi modo", což v českém překladu znamená "podivuhodný takřka způsob". Též v boršovské německy psané kronice církevní nalezneme tuto událost popsanou slovy ... "bewunderungswerther Weise" = "způsob hodný obdivu". Církevní jazyk z minulého století nevyjadřuje onu událost slovem zázrak, ale jako událost podivuhodnou. Ve včelenských kronikách není o této události žádná zmínka. Kroniky poříčské jsem dosud neměl čas prostudovat.

Pro novou generaci, neznalou místních poměrů, popíšeme místo, kde stojí Památný kříž. Když vyjdeme hlavní silnicí na místo nejvyššího bodu, dáme se do leva na lesní cestu a z ní, asi po 40 až 50 m uvidíme vpravo mezi stromy onen kříž. Říká se zde Na Hraničkách, protože zde se stýkají katastry Kamenného Újezda, Plava a bývalého Poříčí, dnes Boršova. Dnes v těchto místech končí také katastrální území Včelné a na jeho území je vystavěno již 6 rodinných domů. Jako první zde zakotvila rodina Šanderů.