Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1995 - Dění kolem sportu v obci

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1995

Dění kolem sportu v obci

Mnohaletou tradiční sportovní akcí je konání sportovního dne. Letos se uskutečnila tato akce dne 5. srpna s tímto programem: Mezinárodní turnaj v metané, běžecké závody pro 2 kategorie dětí, pro dorost, kondiční běh pro dospělé na 3 tisíce m, běh pro děti mladší 7 let. Vyjmenované disciplíny jsou tzv. vložené závody a teprve po nich následoval hlavní závod v běhu mužů a žen. Byl to 37. ročník běhu o putovní pohár Okresního úřadu České Budějovice a 25. ročník běhu o putovní pohár Obecního úřadu Včelná. Organizační stránku běžeckých soutěží zajišťoval Zdeněk Mikšovský starší, známý včelenský běžec-vytrvalec. Běžecké závody se konají vždy dopoledne. Odpoledne probíhají turnaje v hokejbalu a streetbalu na hřišti metané. Večer se konala taneční zábava v Kulturním domě. Výsledkové listiny běžeckých závodů jsou uloženy v archivních dokumentech kroniky. Uvedeme si pouze, že v hlavním běžeckém závodě mužů na 10,5 km bylo 11 startujících, z toho nikdo ze Včelné. V závodě o pohár Obecního úřadu Včelná zvítězil Milan Souček ze SKP České Budějovice před Gregorem z Kaplice a Mikšovským starším ze Včelné. Mimořádnou pozornost vzbudil start 73leté Marie Hanákové z Olomouce, která doběhla jako druhá v závodě starších žen na 5,9 km. Paní Hanáková mi v rozhovoru řekla, že začala závodit až ve svých 60ti letech v kategorii tzv. veteránů. V roce 1985 byla pozvána od českých krajanů do USA na olympiádu veteránů. Získala tam zlatou medaily v běhu na 10 km a v závodě s přírodními překážkami se umístila na bronzové pozici.

Oddíl metané pořádá tradičně během roku několik turnajů s mezinárodní účastí a několik dalších turnajů oddílů České republiky. Ve Včelné se hraje metaná pouze na asfaltovém povrchu. Jsou-li hrány turnaje na ledě, potom se odbývají v Budějovicích na zimním stadionu. Hřiště metané bývá v zimě využíváno pouze k bruslení děti a mládeže, ale tu a tam vidíme také bruslit někoho z dospělých. V dřívějších letech se hrávaly ve Včelné i hokejové zápasy, ale nyní zde žádný hokejový oddíl nemáme.

V letošním roce dosáhl významného sportovního úspěchu v metané včelenský závodník Zdeněk Meluš. Získal na mistrovství Evropy ve švýcarském Zürichu, konaném v březnu 1995, stříbrnou medaili v soutěži jednotlivců. U příležitosti tohoto mezinárodního úspěchu uspořádal místní oddíl metané ve zdejší klubovně, spravované Bedřichem Houskou, přátelské posezení se Zdeňkem Melušem. Na besedu byl také pozván další významný sportovec, bydlící ve Včelné, hokejista budějovického ligového klubu, Radek Ťoupal. Budějovice získaly bronzové místo v mistrovské soutěži ČR. Oba sportovní borci zajímavě vyprávěli o svých zážitcích z prostředí různých turnajů a soutěží. Prohlédli jsme si zajímavé fotografie a trofeje-medaile. Starosta obce Pavel Rožboud předal úspěšným závodníkům ocenění Obecního úřadu. Zájem veřejnosti o zmíněnou besedu byl minimální. Nepřišli se podívat ani místní hráči metané, ani sportovci z oddílu kopané. Nezasvěcenému čtenáři tato neúčast veřejnosti nic neříká, ale současníci znají důvod. Ve sportovním klubu nepanují dobré kolegiální vztahy. Vysvětlovat příčiny nesouladu v místním sportovním klubu nelze, protože každé stanovisko vychází z vyhraněně subjektivního pohledu. Každá strana a těch stran je několik, hájí svoji pravdu. Ve výboru sportovního klubu se nenašla prozatím osobnost, která by rozpory, které mimochodem mají vazbu na minulost, dovedla překlenout a odstranit. Další část této zprávy může ozřejmit příčiny rozporů ve sportovním klubu.

V tamto roce bylo uzavřeno fotbalové hřiště pro technickou nezpůsobilost. Hřiště nelze uznat pro regulérní soutěže. Oddíl kapané se proto rozhodl pro rekonstrukci celé travnaté plochy stadionu. Akci podpořil významně místní Obecní úřad tím, že umožnil navést na stadion značné množství ornice, která byla získána při stavbě kanalizační stoky dole na rožnovských polích. Podle vyjádření starosty obce to byla oboustranně výhodná akce. Nyní už záleželo pouze na oddílu kopané jakou technologii zvolí, aby bylo docíleno kvalitní travnaté plochy pro fotbalové hřiště. Delší dobu se ale nedělo nic. V ornici navezené na hřiště se začal objevovat vyklíčený polní plevel. To měl být signál pro toho, kdo řídil práce, ale zřejmě zůstal nepovšimnut. I stalo se, že po rozhrnutí ornice po ploše hřiště, což bylo někdy v květnu, červnu, vzniklo zde jedno velké vegetační rumiště. Plevelné byliny zde dorostly výše přes půl metru. Zásah proti této přerostlé vegetaci byl proveden chemicky pomocí herbicidů. Poté následovaly další agrotechnické zásahy, vláčení a další, aby mohla být konečně zaseta travina. Travní osev byl proveden až začátkem září. A v této fázi pomohla popsanému technologickému dílu příroda, neboť září bylo deštivé a travina vzešla. Být sucho, tak pravděpodobně celé dílo mohlo být zničeno. Příroda však po druhé pomohla, neboť před zimními mrazy napadnul sníh a jeho pokryv uchránil mladou travičku před jistým vymrznutím. Sníh ležel dlouho do jara, bylo dosti podzemní vláhy a tak s "pomocí Boží" - jak to komentovali lidé starší generace, se na jaře příštího roku hřiště krásně zelenalo. Jaká bude kvalita nového trávníku na hřišti, to se ukáže v budoucnosti. Stará generace bývalých včelenských fotbalistů posuzovala velmi kriticky popsaný technologický postup rekultivace hřiště. Jednou z kritických připomínek bylo, že nejvrchnější vrstva zeminy měla být překátrována. To se nestalo, protože práce byly prováděny mechanizací, strojově. Nerovnosti povrchu se urovnávaly, když travina vzrostla, válcováním. Staří tvrdili, že až zaprší, tak se objeví na povrchu kameny. Mladí, kteří zodpovídají za prováděnou technologii odpověděli, že nerovnosti povrchu budou zarovnávány pískem. Nad tím stará generace kroutí hlavou a říká stroze: ".... jste leniví na ruční práci, hřiště nelze udělat jen pomocí strojů..." Počkáme skutečně až na výsledné posouzení, což má být až v roce 1997 o sportovním dnu.

Další akcí oddílu kopané v tomto roce, kromě oplocení horního stadionu, bylo zahájení "rekonstrukce" dolní plochy sportovního areálu, kde podle dřívějších územních plánů měly být budovány tenisové kurty a hřiště na volejbal. Sportovní klub rozhodl, že tato plocha bude upravena a že zde bude vybudováno druhé fotbalové treningové hřiště, tzv. pomocné. Stávající plocha byla ale rumištěm, kde místy rostla dobrá tráva, kterou si, někteří občané kosili na krmení. Rostly zde také četné léčivé byliny, protože půda zde ležela řadu roků ladem. Pro úpravu této plochy zvolil sportovní klub stejný technologický postup jako pro horní stadion - navážku zeminy. Opět byla učiněna dohoda s Obecním úřadem, který poskytl výkopovou zeminu. Jednak ještě něco kvalitní ornice ze stavby kanálu, jednak z výkopů při plynofikaci. V zadní části plochy, kde byl již za řadu let stromový nálet, byly stromy a keře vykáceny a lesní svah odbagrován. A aby došlo k vyrovnání celé plochy, začal se terén zavážet stavebním odpadem. Stalo se, že kromě stavebního odpadu, sem přijížděla nákladní auta s jiným odpadem, který patří na skládky a nikoliv do těchto prostorů. Nyní se trochu v popisu dostáváme z roku 95 do roku 96, což pro výklad je nutné. Když občané, kteří dílo sledovali, vznášeli na sportovní oddíl námitky, že zde vzniká jedna veliká odpadní skládka, přijel buldozér a rychle srovnal celou plochu navezenou zeminou. Při pohledu od zdola, z konce ulice Husovy, se zde vršilo veliké zemní dílo: Ozvaly se hlasy z veřejnosti, zda je tato aktivita pouze "úpravou" staré sportovní plochy, nebo zda je to zemní stavba, což se podle rozsahu laikovi zdálo. Při projednávání záležitosti na zasedání zastupitelstva obce bylo rozhodnuto, že dílo nelze chápat jako drobnější rekonstrukci sportovní plochy, ale jako řádnou stavbu. Musí být vypracována stavební studie, provedeno geodetické zaměření stavby. Část nákladů těchto technických prací pomohl uhradit Obecní úřad. Stavební zemní dílo je rozestavěno a rovněž vynucené stavební řízení je neukončeno.

V závěru roku, 6. listopadu 1995 velmi příjemně překvapila zpráva, že byla zprovozněna tělocvična v budově sportovního stadionu. Naskýtá se nová možnost sportovního vyžití, jednak pro sportovní-kondiční aerobik, dále pro cvičení dětí a mládeže, pro posilovací aerobik, ping-pong a další. Zásluhu na rozběhu těchto cvičení a sportů má Zdeněk Mikšovský starší. Snad se podaří, aby tato tělocvičná aktivita vydržela, neboť zájem hlavně mládeže je velký. Bylo by dobré, kdyby se touto sympatickou informací mohlo ukončit líčení kolem sportovního klubu Včelné. Zmínit se musím opět o věci negativního rázu a to je stav budovy stadionu a ubytování zahraničních dělníků zde. Budova stadionu nemá řádného správce - domovníka. Stav údržby je špatný. Před několika roky byla provedena záchrana stavby tím, že byla nově položena střešní krytina. Jinak se zde ale neudělalo nic, naopak četné prostory byly pronajaty jako sklady a v několika místnostech jsou ubytováni dělníci ze Slovenska. Sportovní klub potřebuje příjem z nájmu pro nutnou svoji činnost. Dělníci zde ubytovaní, z nichž někteří jsou snědé pleti, se vcelku prozatím chovají slušně, ale občas někteří z nich se opijí a to není dobrý příklad pro včelenské děti, které tam docházejí do cvičení. Rovněž nepořádek jak v budově stadionu tak i v okolí nepůsobí dobře výchovné na mládež. Proč nelze ustavit funkci domovníka v budově, ač tam je služební byt, který je obsazen 1 občanem Včelné, to nemohu pochopit. Ptal jsem se na to činovníků sportovního klubu, ale odpověď pro mne byla nesrozumitelná. Zdá se mi, že jakési "zaběhnuté" věci z dřívějška nelze změnit, ale proč? Snad bude možné v nedaleké budoucnosti napsat o sportovním dění kolem místního klubu více příznivějších zpráv.