Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1995 - Současná mládež a zážitky z jedné diskotéky

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1995

Současná mládež a zážitky z jedné diskotéky

Prozatím mohu podat jen velmi kusou zprávu o tom, jak se mládež baví ve svém volném čase. Omezím se pouze na několik postřehů, které jsem získal pozorováním. Nevím o žádné organizované skupině mládeže v obci, která by se zabývala soustavně sportem, turistikou, či nějakou činností kulturní. V letním čase se scházejí malé skupinky mládeže ponejvíce večer na několika místech. Najdeme postávat či posedávat skupinky chlapců i děvčat okolo budovy nákupního střediska Jednoty, kolem budovy uzavřeného pohostinství U Kaštanu. Když bylo pohostinství U Kaštanu ještě otevřeno, byl zde umístěn kulečník a odpoledne, po obědě, se tady vždy zdržovala skupinka mladých hrající tuto hru. Několikrát také přišli večer hrát kulečník do klubovny metané, ale brzo tam s návštěvou přestali. Na kulturních akcích pořádaných obcí mládež není vidět. Jedinou akcí, která přitahuje značný počet mladých lidí jsou diskotéky. S diskotékami se začalo o Silvestru na přelomu roku 94/95, kdy byl po delší přestávce zahájen provoz U Kaštanu. Mladí nájemci měli představu, že dokonce diskotéky by mohly být dominantní činností. Naštěstí pro obec a hlavně pro obyvatele blízkého okolí, tato předpověď nevyšla a po půl roce byl opět hostinec uzavřen. V březnu roku 95 požádalo pohostinství U Petrů obecní úřad o povolení ke konáni diskoték v Kulturním domě. Bylo dohodnuto, že budou-li dodrženy pořadatelské podmínky, to jest aby při diskotékách byl dozor, aby alkoholické nápoje byly podávány jen starším 18 let, že není námitek. Diskotéky se konaly od dubna do června. Některá z diskoték proběhla bez incidentů, jindy byly hlášeny menši vandalské přestupky, k nimž docházelo po skončení zábavy. Jedenkrát jsem byl volán domovnicí Kulturního domu, abych vyfotografoval rozbité půlitry od piva, poškozený nábytek a zanechané láhve od tvrdého alkoholu. Fotografie tohoto žánru máme již z dřívější doby uloženy v archivní fotodokumentaci. Chtěl jsem se na vlastní oči přesvědčit, jak vypadá diskotékový rej a proto jsem přišel jedenkrát po 24 hodině do Kulturního domu na diskotéku. Dovnitř jsem se dostal nikým u vchodu nekontrolován. Pravděpodobně proto, že už byla pozdní noční hodina. Také žádnou službu konající dozor jsem nezpozoroval. Sedl jsem si mezi sloupy pod balkon a pomalu jsem se rozkoukával kolem. Zpočátku toho moc není vidět protože blikající reflektory vás oslňuji a neustálé střídání světla a tmy nepřispívá k vidění. Nejdříve jsem se musel zadaptovat na hektický rytmus, který byl velmi intenzivní a po chvíli se mi zdálo, že je sugestivní a přestával jsem vnímat jeho intenzitu. Postupně jsem začal na parketu rozeznávat pohybující osoby, neboť jako tanec mi to nepřipadalo. Viděl jsem dosti protikladné obrazy. Některé postavy se pohybují podle rytmu, jiné se jaksi plouží, někdo se různě pohupuje, další klečí. Vidím i několik osob ležet na podlaze. Až na ojedinělé výjimky, netančí se v páru, chlapec s dívkou, ale převažují kreace individuální. Každý sám jen pro sebe. Je to projev odcizení?

Zdaleka všichni netančí. Někteří sedí za stolem, jiní mají hlavu položenou na desce stolu. Nevidím moc bavících se mezi sebou, spíše sedí jaksi zadumáni a zdá se mi, že jsou úplně neteční. Žádná radost, spíše smutek? Napadá mne drogy? Prý na každé diskotéce jsou k mání, marjánka ke kouření, jak se to označuje v běžném slangovém hovoru. Měkké drogy je něco podobného jako alkohol, jen nepropadnout drogám tvrdým, tak o tom mládež soudí a může se i dočíst v nejrůznějších bulvárních časopisech. Vidím, že se kouří značně, nikdo u stolů téměř nepije. Hlučno je u výčepního pultu. V těchto místech se také stále svítí. Obracím zrak opět do šerosvitu sálu. Ve zlomku času se rozsvěcují reflektory - tu barvy žluté, tu červené, tu oslnivě bílé a to stále za rytmu zvukových vln, které se periodicky do nekonečna opakují - truml-bum-bum-heka-heka-heka...... truml-bum-bum-heka-heka-heka!!! Mluvit jsem s nikým nehodlal, poněvadž to by nemělo smyslu, klást zde v tomto prostředí nějaké otázky. Nejspíše by mi odpověděli, že tomu naprosto nerozumím. Napadá mne, co tento způsob zábavy mladým lidem přináší, zda je uspokojuje? Může to být zapomenutí, odloučení se od běžného života naší společnosti, může to být určitá forma odporu a nesouhlasu. Mládež patří do kategorie občanů, kteří jsou velmi kritičtí vůči společenským poměrům. Vracím se pohledem opět na parket a snažím se zachytit realitu: odhaduji, těžko lze přesně odpočítat, že se tam pohybuje asi 50 osob. Většinou tančí individuálně, jak jsem již popsal. Hledám a nalézám 2 páry, kdy chlapec tančí s dívkou jak je tomu zvykem při klasických tancích. Celkově odhaduji, že je zde na 150 mladých lidí. Během 2 hodin, které jsem strávil na diskotéce, jsem viděl pouze 1 (jednu) mileneckou dvojici, která vyhlížela šťastně. Líbali se, šeptali si něco do ouška, jak se říká, smáli se na sebe. To byla jediná výjimka. Pozoroval jsem i několik jiných skupinek chlapců a děvčat, ale nevyhlížely jako zamilované dvojice. Samozřejmě kolem výčepního místa bylo několik křiklounů, ale za mé přítomnosti nedošlo k žádné hádce nebo pranici. Ve 2 hodiny po půlnoci se rozsvítí, zmlkne rytmický jekot a trvá přes půl hodiny, než se sál vyprázdní. Byl jsem již venku a sledoval jsem naplňování přistaveného autobusu. Kupodivu mládež usazená v autobusu se chovala klidně, snad to ovlivnil řidič. Konečně autobus odjel směrem k Českým Budějovicům. Venku, poblíž Kulturního domu postávaly stále se dosti hlučně bavící skupinky, ale postupně odcházely jak směrem dolů tak i nahoru po silnici ke Kamennému Újezdu. Odešel jsem dosti sklíčen. Nerozumím tomu.