Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1996 - Místní sportovní klub

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1996

Místní SK - sportovní klub

Ve zprávě z minulého roku o sportovní činnosti jsou popsány některé problémy, které se nejeví příznivě pro zdárný rozvoj místní tělovýchovy. To je prosté zjištění stávajícího stavu. Příčin je jistě více, ale jednou z nich je, že vedoucí činnovníci jednotlivých oddílů mají příliš odlišné názory na pojetí sportovní činnosti v místních podmínkách. Neukazuje se prozatím žádná dominantní sportovní osobnost, která by dostala všeobecnou důvěru členstva a která by dokázala rozpory a problémy překonat. Možná, že se jako pozorovatel sportovní scény mýlím, ale pokládám za výslednou překážku neschopnost společné domluvy mezi oddíly, ba dokonce možná i odpor ke vzájemné domluvě a spolupráci. Jednoduše řečeno, každý oddíl si hraje sám na svém písečku. Ve Včelné hrál vždy hlavní úlohu oddíl kopané. Má svou dlouholetou tradici a jeho vedení mají v rukou starousedlíci. Momentálně je fotbalový oddíl již druhou sezonu bez hřiště, vypadl ze soutěže okresního přeboru a hraje ve skupině 3. třídy. Neprobíhá trenink dorostu ani žáků. Někteří fotbalisté hrají za jiné kluby. Z dřívější, poměrně slušné včelenské fotbalové reprezentace, zůstala dnes malá hrstka vytrvalců bez zázemí a mladé krve. Fotbalisté mají značné problémy se stavbou nového, tzv. pomocného hřiště. Stavbu začali bez valného rozmyslu, jakýmsi "hurá" stylem, který možná mohl projít v dobách nedávno minulých a dnes již nikoliv. O této stavbě bude řeč ještě následně. Nejstabilnější je činnost oddílu metané. Záruku rozvoje skýtá osobnost Bedřicha Housky. Uzavřený areál metané se stále technicky a stavebně vylepšuje. Je zde na prvý pohled patrno, že metaná má vedoucího, který nejen že pečuje o stálý rozvoj tohoto sportovního odvětví, ale který se pouští do takových stavebních aktivit, jež jsou reálné a tudíž vždy bezpečně dokončené. V tomto je právě rozdíl v pojetí řízení metané od aktivit fotbalistů. Metaná je ovšem odvětvím sportu především pro střední a starší generaci, i když ji mladí hrají též, ale nikoliv zde na Včelné. Ve zdejším areálu se konají každoročně několikeré turnaje, často s mezinárodní účastí. Na těchto turnajích, probíhajících na asfaltovém povrchu, se můžeme přesvědčit, že metaná je záležitost, starší generace a že je to sport rekreačně společenský. Když se jedná ovšem o turnaje mistrovské, potom je to sport úsilovný jako každý jiný. Nejmladším oddílem, založeným včelenským běžcem-vytrvalcem Zdeňkem Mikšovským, je oddíl zvaný "sport pro všechny". Dříve se takové skupiny nazývaly základní tělovýchova.

Činnost oddílu "sport pro všechny" se prozatím soustřeďuje na cvičeni a posilováni v tělocvičně místního stadionu. Venku cvičit nemohou, protože jim chybí hřiště. Posledním oddílem je skupina mládeže hrající hokejbal. Hrají v areálu metané, nikoliv závodně, ale rekreačně. Vztah mezi hokejbalisty, což jsou vesměs mladí hoši, a mezi správcem areálu metané, není dobrý. Je to nejen problém rozdílného generačního nazírání na pojetí sportování, ale též dodržování dohodnutých zásad, jako přesnost, dodržováni pořádku atd.

Popišme si nyní jiný obraz nazírání na místní SK a to z pohledu sportovců samých, jak se jevil na plenární schůzi SK Včelná dne 23. dubna 1996. Na "valné hromadě" jak se plenární schůzi dříve říkalo, byla přednesena zpráva o činnosti jednotlivých oddílů. Byl to výčet vlastních aktivit. Konkrétními úspěchy se mohl prokázat pouze oddíl metané. Mají družstvo žen a mužů (5 + 5), které hraje závodně celostátní ligu. Na mistrovství republiky ČR získal místní tým 4. místo. Jedna závodnice ze Včelné je v národní reprezentaci. Včelenský MC absolvoval 6 mezinárodních turnajů na asfaltu (příp. ledě) a z toho na ledě získal l. místo. Z celkového počtu 12 mezinárodních turnajů vysílal místní MC reprezentaci 4 x do zahraničí a 8 x u nás. Následovala zpráva o hospodaření, která v souhrnných číslech zní: celkový příjem za rok činí zaokrouhleně 355 tisíc Kč, výdaje byly 223 tisíc Kč. Na společném účtě SK je hotovost 132 tisíc Kč. Dotace činily 14 tisíc Kč. Účast členstva na plenární schůzi byla nízká, přítomno 28 členů z celkového počtu 109 členů SK. Ke schválení usnesení stačí podle stanov 15 přítomných členů. Diskuse k předneseným zprávám nebyla vůbec živá, hovořili pouze vedoucí jednotlivých oddílů a členové bývalého výboru. Řadoví členové se do diskuse nezapojili vůbec. A jsme u jádra problému: při různých příležitostech na veřejnosti je slyšet řadu kritických slov na adresu místního SK, ale na schůzi je ticho, žádné připomínky. Mlčí se i z řad veřejnosti, hostů, kterých je přítomno minimum. Předseda SK František Vavroch mladší ve své zprávě probral věcně celoroční aktivitu klubu, ale nehodnotil stav jako dobrý či špatný, spíše objektivně neutrální posouzení to bylo. Mimo jiné řekl, že SK získává ročně 190 tisíc korun za pronájem, za ubytování zahraničních dělníků ve stadionu a že klub tyto peníze nutně potřebuje pro údržbu i výstavbu. Dále vyslovil poděkování Zdeňku Mikšovskému za vytvoření podmínek a zahájení činnosti oddílu sport pro všechny. Ke stavbě druhého, tzv. pomocného hřiště uvedl, že bude zatravněno, že nebude oploceno a zůstane veřejně přístupné. Dále oznámil, že stavebně technické okolnosti ohledně výstavby této pomocné sportovní plochy pod hlavním stadionem dovedly SK do sporu se skupinou občanů, ale o tom pojednáme níže. Dokončíme popis průběhu valné hromady. Volil se nový výkonný výbor, který bude mít 11 členů. Volba proběhla bezproblémově veřejným hlasováním. Do výboru kandidovat odmítl Zdeněk Mikšovský, což pokládám za chybu z jeho strany, protože především ve výboru se může tvořit koncepce práce. Odsouhlasení připraveného usnesení proběhlo bez předchozích připomínek. Výbor si zvolí předsedu SK a není pochyb, že by nebyl zvolen opět JUDr. Vavroch. Pozorovatel, neznalý vnitřních rozporů ve sportovním klubu by z plenární schůze určitě nabyl dojmu, že ve sportovním klubu nejsou žádné větší problémy. Problémů je ale mnoho a prozatím se nejasní na časy. Kapacity sportovišť by mohly být daleko účinněji využívány. Nejsou treneři a domluva mezi činnovníky je malá a někdy se zdá, že i odmítavá. Chybí vstřícnost ze všech stran. Zásadním problémem je nezvládnutí výstavby pomocného hřiště, druhé sportovní veřejné plochy.

Vraťme se nyní k námitkám hrstky občanů proti způsobu stavby právě zmíněné sportovní plochy pod hlavním stadionem. Tato malá skupina obyvatel, bydlících v sousedství nebo v blízkém okolí staveniště se ohlásila obecnímu úřadu, že vystupuje jako Spolek na ochranu práv drobných občanů. Sestavili písemnou stížnost a požádali starostu obce o její zveřejnění. Text této stížnosti byl otištěn v červencovém vydání letáku OÚ informuje. Zároveň ve zmíněném letáku je odpověď SK na zmíněnou Stížnost. Skupina občanů "Spolku", kterých je počtem 7, si stěžuje, že nikdo s nimi veřejně neprojednával způsob a rozsah terenních prací při stavbě nové sportovní plochy, dále že se na této stavební ploše tvoří divoká skládka, že při deštích tečou dolů do ulice splašky z porušené kanalizace ze stadionu. Stěžovatelé žádají uvedení plochy do původního stavu. Odpověď SK písemně vyvrací tvrzení stěžovatelů jako částečně nepravdivá a nepřesná. "Spolek" podal další stížnosti, jednak na stavební úřad města České Budějovice, jednak na referát životního prostředí, pro porušení zákonů. Příslušné úřední komise, které provedly místní šetření, shledaly následující: stavební úřad nařídil zastavení stavby, protože nestačí pouhé geodetické zaměření rekonstrukce sportovní plochy. Sportovní klub zahajoval budování tohoto pomocného hřiště nikoliv jako stavbu, ale jako rekonstrukci, resp. úprava stávající plochy. Stavební úřad toto neuznal a nařídil vypracování řádného projektu stavby, což znamená postoupit celou složitost stavebního řízení. V případě komise životního prostředí bylo shledáno, že stížnost "Spolku" je neopodstatněná. Stavba vyhlíží jako divoká skládka, ale nebyl zde nalezen žádný hygienicky či toxicky závadný odpad. Převažující navezený odpad tvoří stavební suť, která je naopak jako podklad pro hřiště příznivá. Je ovšem pravdou, že při navážení odpadu z bouraček byly sem nezodpovědnými lidmi přivezeny též odpadky umělohmotné i jiné, ale není to materiál škodlivý. Rok 1996 uběhl a žádné stavební řízení dosud neproběhlo. Lokalita je uzavřena a jsme svědky velmi neutěšeného rumiště, protože takto stavba vyhlíží. Plochu nelze uhlídat, a stává se, že neukáznění občané sem vyvezou nevhodný odpad jako na divokou skládku. Neutěšený pohled skýtá také plocha bývalého Svazarmu (bývalý Svaz pro spolupráci s armádou). Na této ploše, která je v bezprostředním sousedství se staveništěm hřiště a která je zarostlá náletem ze sousedního lesa, nalezneme a uvidíme různé pozůstatky z opuštěné činnosti Svazarmu. Stojí tam chatový přístřešek, korba nákladního nepojízdného automobilu, dvoukolový strojní agregát, zbytky lešenářských trubek a další harampádí.

Ani v bezprostředním okolí hlavní budovy stadionu nenalezneme uklizené a upravené prostředí. Zřejmě nemá oddíl kopané chuť toto prostředí udržovat v pořádku, ale není to vůbec dobrá vizitka. A také je to odstrašující příklad pro mládež a děti, kteří sem docházejí cvičit do oddílu "sport pro všechny". Zřejmě jsme všichni tak uvyklí na neutěšené a neupravené veřejné prostředí, že tento stav nevnímáme a že proti němu neprotestujeme. Nemohu si odpustit poznámku, ač nerad, že z tohoto necitlivého hlediska ke svému bezprostředním životnímu prostředí, veřejnému prostředí, jsme velmi, velmi daleko od evropského standardu. Také ale musím zaznamenat, že sousední areál metané, který je oplocen, aby mohl být hájen jeho správcem, je udržován, uklizen a na prvý pohled je vidět, že má pána, pečovatele. Další pozitivní výsledky jsou patrné v tělocvičné části uvnitř budovy stadionu. Zde pečuje o pořádek, úklid a údržbu aktivní sportovec Zdeněk Mikšovský. Rád bych totéž napsal někdy v blízké budoucnosti o oddílu kopané.