Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1997 - Kam směruje Česká republika?

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1997

Kam směruje Česká republika?

Teprve čtyři roky žijeme ve státě, který se jmenuje Česká republika. Není to žádné kulaté výročí a z hlediska historie je to velice krátká etapa. Přesto však bude užitečné pro budoucnost učinit záznam o tom, jak smýšlí lid o situaci ve státě. Před nedávnem pronesl náš prezident Václav Havel výrok, který se potom hodně citoval, totiž že je "blbá" nálada v našem státě. Mnozí jeho političtí odpůrci mu toto hodnocení vytýkali, zejména Václav Klaus. Posuďte sami:

Skutečnost, že u nás máme po 17. listopadu 1989 zaručenou politickou svobodu, parlamentní demokracii a ekonomický liberalismus, jsme přijali již jako samozřejmost. Ve volbách ztvrzujeme, že dáváme přednost současnému politickému systému před bývalým systémem socialistického státu. Není u nás žádná bída hmotná, i když část občanů, hlavně mladší generace, musí žít skromně. Nebývalým jevem, dříve u nás neznámým, je vznik vrstvy velmi bohatých lidí, byť v menšině. Skutečnost, že obchody nyní nabízejí nepřeberné množství zboží, nebylo u nás také před několika lety samozřejmostí. Potravin je přebytek, nikdo u nás nehladoví. Též služby pro veřejnost se rozhojňují. Za vyspělými západními zeměmi však zaostáváme ve výdělcích. U soukromých firem se dá vydělat více, nadprůměrné příjmy mají úředníci v bankách, v pojišťovnách. Se svými platy nejsou spokojeni státní zaměstnanci - učitelé, sektor státního zdravotnictví. Nadprůměrné platy mají soudci. Prozatím nemůžeme dosahovat vyšších platů, ježto máme nižší produktivitu práce než Západní země.

Doba, v níž žijeme, přinesla řadu průvodních negativních jevů spojených se současným světovým kapitalismem. To, co zvláště nelibě přijímáme, je nárůst zločinnosti a kriminality všeho druhu. Veliké problémy vznikají s narkomanií. Rozrostla se prostituce, která dříve byla skrytá, stejně jako užívání drog. Není obecná bezpečnost. Lidé se stále cítí něčím ohroženi. Denně čteme a slyšíme o krádežích, loupežných přepadeních a jiných násilnostech a zločinech. Není velké spolehnutí na ochranu osob ze strany policie. Všechny tyto negativní jevy jsou živeny mimo jiné též produkcí některých televizních stanic, které vysílají tzv. akční pořady plné násilí a hrubé síly. To, že část populace podléhá popsaným negativním jevům, je způsobeno též nedostatečnou výchovou dětí v rodině, ale i ve škole. Žijeme opravdu v době úpadku morálních zásad? V historii lidstva bylo takových úpadkových etap mnoho. Náš současný svět není totálně mravně zkažen. Působí v něm řada pozitivních společenských sil, které jsou namířeny proti mravní devastaci. Ke kladům patří činnost církví, činnost nejrůznějších zájmových organizací a spolků. Velikou kladnou silou je dobrá kultura a vzdělávání, které by mělo být celoživotní činností každého myslícího a cítícího tvora. Bohužel značná část populace podléhá kultuře lacinějšího druhu, ale tak tomu bylo mezi lidmi vždycky. K nespokojenosti společnosti přispívá i nevyzrálost naší politické reprezentace. To ale opět není nic neobvyklého, politika byla a bude vždy podrobována kritice, byť často povrchní, a tudíž nepravdivé. Celkově se o naší současné politice tvrdí, že je nestabilizovaná, že se demokracii teprve musíme všichni učit. To je asi pravda. Někteří politici, kteří jsou v opozici, tvrdí, že se nacházíme ve společenské krizi. Opozici tvoří dnes sociální demokraté a komunisté. S tím nesouhlasí vládnoucí strana ODS (Občanská demokratická strana s Klausem v čele). Čekalo se, jak dopadnou parlamentní volby v roce 1996, ale ty nic nevyřešily. Velmi se kritizuje nedokonalost naší legislativy. Asi právem s tvrdí, že nedokonalé zákony vedou k finančním únikům a ke ztrátám v národním hospodářství. Stále jsme zahrnováni informacemi o tom, že velké firmy obcházejí různými právními kličkami nedokonalé zákony. Naopak malé firmy a drobní soukromníci jsou až příliš hlídáni finančními úřady. V této ekonomické situaci docházelo u nás k tzv. "vytunelování" některých bank a některých podniků. Co znamená tento termín? Znamená skutečnost, že se z dané banky či podniku nenávratně ztratilo jejich finanční krytí. Vytunelovaný kapitál byl řadou finančních machinací převeden jinam, většinou do zahraničí a tím byl pro republiku ztracen. Dostal se nelegálně nebo pololegálně do rukou "obratných" podnikatelů. Stát pak musel některé tyto zkrachované instituce dotovat.

Zvláštní postavení v naší politice má prezident Václav Havel. Až do nedávna byl na základě průzkumů veřejného mínění vždy mužem číslo jedna. Nyní jeho obliba částečně klesá. Byl několikrát delší dobu nemocen a některé hlasy mu doporučovaly proto abdikovat. Nestalo se. V prosinci roku 1997 vystoupil prezident Havel s kritickým projevem před oběma komorami Parlamentu. Stav společnosti popsal jako celkově nedobrý. Vyslovil se kriticky k dosavadnímu průběhu privatizace, která se zpomalila a zůstala nedokončena. Kriticky hodnotil činnost našich politických stran, a tím si proti sobě popudil část politiků i občanů. Nezůstal však pouze ve svém hodnocení u kritiky, ale naznačil cesty a směr k nápravě ve společnosti. Mimo jiné vyzval k vytváření podmínek pro růst občanské společnosti, k reformám ve státní správě i ke zdokonalování samosprávy. (Celý projev V. Havla je uložen v kronikářském archivu.)

Na otázku, položenou v úvodu této stati - kam směřuje naše republika - nelze odpovědět jinak, než slovem NEVÍME. Budiž nám útěchou, že dnes celý svět neví, kam nás přivede globální propojenost po roce 2000.