Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1997 - Včelná - Cáhlov a zpět

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1997

Včelná - Cáhlov a zpět

Několikrát ročně nalézáme ve schránkách na dopisy pozvánky na nějaký autobusový zájezd s tématickým zaměřením. Nabízí se např. cesta do Plzně lákající na gastronomické hody a hlavně na konzumaci plzeňského piva, jindy cesta na mělnické vinobraní či na víno do sklípku někde na Moravě. A protože naše obec nemá daleko ke státní hranici jižním směrem, pořádají různé agentury zájezdy do Rakouska a Německa, hlavně za účelem nákupů nejrůznějšího zboží. Obchody v cizině vyhlašují několikrát ročně výprodeje sezónního či staršího zboží a naskýtá se příležitost výhodných nákupů. V německy mluvených krajinách se v obchodech používá slovo AKCE (Aktion). Pro nás toto zlevňování. bylo novinkou po sametové revoluci, ale dnes už se s "akcemi" běžně setkáváme i v našich obchodech.

V říjnu letošního roku se několik včelenských občanů zúčastnilo takové nákupní akce, která se konala v blízkém rakouském městě Freistadt, jehož české jméno zní Cáhlov. Město se nachází na staré císařské silnici, stejně jako Včelná. Pravděpodobně většina včelenských občanů po roce 1989 jela touto silnicí se podívat do Rakouska, přesvědčit se na vlastní oči, jak vyhlíží vyspělá západní země. Pro současníky nemohu z této cesty zapsat nic překvapujícího. Avšak za určitý čas se mohou okolnosti. změnit a proto k uchování paměti zaznamenám některé poznatky, obraz krajiny, i to, co se děje kolem cesta vedoucí do Rakouska.

Naše cesta do Cáhlova za účelem nákupu bot v akci - ve výprodeji, proběhla v pohodě. Prodej zlevněné obuvi se konal ve veliké hale, která jinak slouží jako aukční hala k prodeji dobytka. Když tam byl ovšem výprodej bot, tak byla hala dobytku prosta. Bot všeho druhu a ve všech velikostech se tam nabízelo velmi mnoho a kdo chtěl, mohl si vybrat. Zlevněné ceny obuvi v průměru odpovídaly cenám obuvi u nás, což pro Rakušany bylo levné a pro nás přijatelné. Avšak nic závratně výhodného. Pro nás bylo výhodou, že jsme mohli platit i naší měně. Cíl této kapitoly je ovšem jiný, než popisovat nákupy v Rakousku. Česko se od Rakouska liší v mnohém, ač dříve, za doby první republiky, tomu tak nebylo. Za první republiky byli Rakušané proti nám chudými sousedy. Ale o tuto záležitost nejde. Budeme si popisovat krajinu a to, co se v ní děje.

V zeměpisném smyslu je ráz naší krajiny zcela shodný s přilehlým rakouským územím. Kopcovitá krajina je stejně u nás jako v Rakousku, lesy, pole, vesnická stavení. Lesy jsou stejné, k nerozeznání, u nás i tam, ale toť vše. Vše ostatní se již výrazně liší. Začněme loukami a jejich zbarvením. Na naší straně převažují všechny odstíny žluté a hnědé, zatím co u sousedů vidíme samou zeleň. Svěží zelené barvy. V Rakousku nenalezneme nikde žádnou přerostlou trávu jako u nás, ale všechna místa jsou buď pečlivě vysečena nebo vypasena. Je patrno, že Rakušáci využívají každou část půdy, což v Česku neplatí. U nás nyní leží hodně zemědělské půdy ladem. Rozdíl v zemědělství mezi Rakouskem a naší republikou vyplývá z toho, že u nás převládá velkovýroba, zatím co v Rakousku se hospodaří soukromě na malých výměrách. Vidíme zde malá políčka, ale intenzivně obdělávaná a proto tak pestře zbarvená. Opravdu radost pohledět. Naše veliké scelené zemědělské lány jsou jednotvárné a krajinářsky smutné. Možná též proto, že na našich polnostech nebylo vidět lidské bytosti. Všude bylo pusto. Jakmile jsme však překročili státní hranici, krajina jako by se rozjasnila a ožila. Na každém místě, kde je to vhodné, se pase dobytek. Na polích pracují porůznu lidé, nikde žádné velké skupiny, spíše jednotlivci. Tu a tam jsou na okrajích polí zaparkována auta, kterými se zemědělci dopravují do práce. Na obdělávání polí se pracuje ručně i pomocí nejrůznější zemědělské techniky. Za traktory sedí často ženy. Zemědělská technika v Rakousku je malá, což je opět rozdíl vůči našemu způsobu velkovýrobnímu.

Poznámka k jízdě po silnici. V autobusu to není tak patrné, ale při jízdě osobním vozem poznáme, že kvalita jízdy v Rakousku je lepší. Dovedou tam lépe upravit živičný povrch vozovky. Také v Rakousku spravují povrch silnice po částech, jako u nás, ale umějí lépe "flekování" silnic zaválcovat. U nás je kvalitní povrch v případě, když se dělá tzv. "koberec", čili zcela nový povrch v celé ploše. Ale dílčí vysprávky silnice zvládají rakouští silničáři lépe. Stejně tak značení silničních pruhů a kvalita odrazových skel pro noční jízdu je u našich sousedů lepší kvality. Je to prý záležitost peněz, bylo mi vysvětleno českým cestářem. Myslím, že v cizině se především musí odvádět kvalitnější práce než u nás.

Jsou ale další rozdíly a "markantnější", které lze pozorovat při státní silnici, které odrážejí odlišnost naší společnosti od rakouské. Za hranicemi. nenajdete při silnici žádné prodejní stánky vietnamských obchodníků s textiliemi či jiných prodejců vystavujících figury zahradních trpaslíků a další zboží pouťového charakteru. Od Včelné až ke státní hranici jsem napočítal sedm takových pouťových stanovišť. První zástupy trpaslíků zhlédneme, když projíždíme kolem rybníka Štilec. Další stanoviště se nachází na křižovatce z Holkova na Římov, potom v serpentině netřebického kopce, poblíž přejezdu na kaplickém nádraží. Velké stanoviště Vietnamců je u nové kaplické tržnice. Podobné, ale menší je v obci Skoronice. Předposlední nabídka se nachází u nové benzínové pumpy na obchvatu Dolního Dvořiště a poslední je v blízkosti budov české celnice, v zatáčce do Dolního Dvořiště. Na naší straně se však setkáme i s jiným prodejem a za větší peníze. Od Kaplice nemůžeme přehlédnout pózují dívky, které nabízejí své osobní služby, hlavně asi pro cizince. Postávají podél silnice v obou směrech, tu osamoceně, tu ve dvojicích. Minisukně, vysoké podpatky, někdy kozačky, módní účesy, nalíčené obličeje i výstřední šperky a ozdoby, které je vidět na dálku. Jak dlouho budeme u nás ještě vídat tyto dívky?

Řeč bude nyní o rozdílnosti v obydlích a ve staveních kol cesty a bohužel opět nevyzní v náš prospěch. V Rakousku podél hlavní silnice není k nalezení žádný chátrají dům, žádné neudržované stavení. Rakouské obytné domy jsou buď novostavby nebo starší domy, ale vždy perfektně opraveně a zachovalé. Stavby jsou vyvedeny v nejrůznějších provedeních. Krásné, nové střechy, fasády v různých barvách, hodně dřevěných doplňkových prvků, četné balkony a u nových domů půdorysná členitost. Na balkonech i oknech téměř všude spousty květin. V Čechách je tomu obdobně jak jsme popisovali o polnostech. Chybí barevnost, pestrost, výzdoba. Naše domy neupoutávají výrazností. A řada stavení je u nás stále málo udržovaném stavu. Staví se nyní u nás, též se opravují domy, ale stále máme ještě mnohé v tomto směru dohánět.

Konečně přidám ještě několik poznámek k rozdílnosti poměrů českých a rakouských, abychom po čase mohli srovnávat, jak vývoj běžel. po otevření západních hranic, t. j. po listopadu 1989, zaznamenaly rakouské i německé obchody český nákupní "boom". Ale, bohužel naše pověst byla brzo pošramocena. V obchodech v cizině jsme nalézali česky psané letáčky upozorňující Čechy, aby se uvarovali krádeží. Většina Čechů se jistě chovala spořádaně, ale ne všichni. Ceny rakouského zboží, nezlevněného, jsou pro nás příliš vysoké. Pouze některé potraviny a pochutiny, které u nás byly nedostatkovým zbožím, bylo výhodné nakupovat venku. Byla to např. káva, jedlý olej, hrozinky, čokoláda, různé cizokrajné ovoce. V počátcích se také vyplácelo vozit si z ciziny různé průmyslové zboží, jehož sortiment u nás nebyl až tak veliký. Clo se zprvu platilo velmi nízké a bylo jednu dobu i období, kdy byl povolen dovoz průmyslového zboží zcela bez dovozního cla. Tehdy jsme na hranicích potkávali kolony českých aut, jak dovážejí lednice, mrazáky, televize, různou audiovizuální techniku a další zboží. Značný byl také dovoz ojetých osobních vozů. S postupem doby se ceny za nákupy vyrovnávaly, ale stále jezdí Češi do blízké ciziny za nákupy, když jsou výprodeje. To se dá levně nakoupit leccos a celní poplatky nebývají vysoké. Při větším nákupu lze uplatnit finanční zvýhodnění za tzv. "Mehrwertsteuer" (daň z přidané hodnoty). Z této doby těžily i české obchody, protože k nám stále jezdí dosti Rakušanů i Němců za nákupy. Hlavně v počátcích po otevření hranic jsme byli pro cizince nákupním rájem. U nás bylo neuvěřitelně lacino pro cizince. Nyní, po jistém vyrovnání hladin cen s cizinou, je stále pro cizince výhodné jezdit k nám do restaurací, dále k využití různých služeb, např. holičských, opravářských apod. Bohužel, kvalita našich některých služeb je nižší úrovně a spolehlivosti a to cizince odrazuje. Jsou zvyklí na služby nejvyšší kvality. Je otázkou, kterou dnes nikdo nezodpoví, kdy se naše životní úroveň vyrovná s našimi. sousedy z německy mluvících zemí. Za l. republiky ČSR ( léta 1919 až 1938) byla naše životní úroveň v průměru ve všech ukazatelích vyšší oproti Rakousku. Po druhé světové válce, v roce 1945, bylo Rakousko oproti nám neskonale chudší zemí. Jejich chudoba trvala po dobu 10 let, kdy Rakousko bylo okupováno cizími. armádami. Od roku 1955 získalo Rakousko statut neutrálního státu a od té doby začal jeho nebývalý rozkvět. Za dalších deset let vzrostla životní úroveň v Rakousku mnohonásobně, stejně tak jako v Západním Německu. A u nás, v Československu, jsme pomalu ale jistě začínali zaostávat. V období politického uvolnění, kolem roku 1968, kdy jsme mohli opět po delší době vycestovat na Západ, jsme se mohli sami na vlastní oči přesvědčit o zaostávání socialismu za kapitalismem. Mluvím o hmotně životní úrovni, o technice. V období normalizace tj. v létech 1970 až 1989 se naše zaostávání dále prohloubilo. Náš politický systém přivedl naši zemi ke zchudnutí oproti Západu, kterému jsme byli v dobách první republiky vyrovnaným partnerem. Marxistická cesta nevyšla v žádném směru. Nebylo to ale lidské selhání, jak se domnívají někteří komunisté. Byla to chyba systému. To říkám své přesvědčení. Budoucnost nám ukáže, jakým směrem se bude dále ubírat vývoj lidstva. Socialistické ideje jsou stále živě, ale marxismus v leninském pojetí v praxi prokázal, že je utopií.