Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1998 - Živnosti a podnikání od roku 1990

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1998

Živnosti a podnikání od roku 1990

Od začátku roku 1990, po obnovení svobody v soukromém podnikáním nastala doba velkých změn v ekonomických vztazích. Brzy se ukázalo, že řada obyvatel se rozhodla zajišťovat si svoji obživu zcela nezávisle svou vlastní prací. Začalo se podnikat. Je to asi v povaze lidí, že touží být nezávislými, ale ne každý k tomu má schopnost, vytrvalost i potřebné možnosti. Část občanů stále pracuje raději v začlenění do nějakého pracovního kolektivu, tak jak tomu bylo výhradně v dobách socialismu u nás. Poměrně brzo se ukázalo, že soukromé podnikání v tržním hospodářství není snadné. Doba probíhala ve znamení změn a my si tento vývoj v naší obci zaznamenáme.

Začneme obchody. Soukromé obchody nemohly vznikat u nás ihned od začátku roku 1990. Ve Včelné pokračovala ve své obchodnické činnosti Jednota, jejíž středisko se nachází v horní části obce. Bylo jen otázkou času, než bude otevřen soukromý obchod v dolní části obce. Stalo se tak l. března 1991, kdy zahájil prodej soukromý obchod smíšeným zbožím U Hájků. Vznikl jako rodinný podnik ve vlastním domě v Sídlišti čp. 414. K zařízení prodejny bylo vyčleněno celé přízemí rodinného domu včetně garáže. Hájků zavedli ve svém obchodě samoobsluhu v rozsahu celého sortimentu běžného potravinářského zboží. Tím se tento obchod stal konkurencí družstevního nákupního střediska Jednota. Velmi brzo se prokázaly přednosti soukromého obchodu, koloniálu u Hájků. Když docházela zásoba nějakého zboží, Hájků pružně zajistili jeho dovoz svým soukromým autem. To Jednota nedokázala, tam se zboží dováželo jednorázově a chybějící zboží bylo dodáno až nejdříve příštího dne. Nemalou zásluhu na přílivu zákazníků měla známá pokladní Emilka Hájková. Dokázala svou obchodní profesionalitou přitáhnout mnoho zákazníků, kteří chodili dolů k Hájkům nakupovat, i když bydleli někde nahoře a do Jednoty měli blíže. V novém soukromém obchodě U Hájků nebylo tolik prostoru jako v nákupním středisku Jednoty a když bylo v krámě více lidí, museli se U Hájků tísnit. Přesto: tržby u Hájků rostly a Jednota ztrácela zákazníky. Byly i jiné příčiny úbytku zákazníků Jednoty. Nakupující často koupili v Jednotě zboží s prošlou záruční lhůtou nebo jinak závadné. Prodavačky Jednoty nebyly na konkurenci soukromníka dostatečně připraveny. Jednota tyto nedostatky svých prodejen na venkově znala, ale nedokázala je dostatečně účinně odstraňovat. Možná se připravovala intenzivně na nástup konkurence v oboru supermarketů a na malých prodejnách jí tolik nezáleželo. V roce 1991 si otevírá soukromý obchod uzeninami a výsekovým masem Jiří Zeman. Má krámek ve svém domě v Nádražní ulici č. 72. Tím opět vznikla konkurence včelenské Jednotě. U Zemanů se nabízelo též svačinové občerstvení, teplé polévky, ohřáté uzeniny a další. Před obchodem byla možnost posezení u stolku. Těchto služeb využívali hlavně různí pracující i návštěvníci Včelné, protože místo bylo velice výhodné. Řeznický krámek U Zemanů ale dlouhého trvání neměl, byl uzavřen v roce 1995 a majitel začal podnikat ve zcela jiné obchodní činnosti. Ta ale po čase též zanikla. V roce 1992 byla postavena v Úzké ulici nová budova v hezkém stavebním stylu a byla určena pro cukrárnu s kavárnou. Provoz si zbudovali manželé Hrníčkovi. Kavárna se však neujala a cukrárna s vlastní výrobou fungovala pouze jednu sezónu. Majitelé začali v budově provozovat cukrářskou výrobu, ale bez prodejny. Výrobna se specializovala na marcipánové cukrářské pečivo a zdá se, že tento sortiment nalezl dobrý odbyt. V roce 1992 byl otevřen na hlavni silnici v daně čp. 31 krámeček zmrzlinový. Postupně se rozšiřoval cukrárenský sortiment a na zmrzlinu se zde zastavovalo stále více zákazníků. V roce 1997 byla provedena stavební rekonstrukce cukrárny, zvětšila se prodejní plocha. V cukrárně, jejíž jméno je Bona, pro, dávají zmrzlinu i jiné sladkosti sestry N. Šálková a D. Prokešová. Novinkou v nabízeném sortimentu je prodej stáčených moravských vín. Nabízí se 2 sorty vína bílého a 2 červeného. Možnosti k posezení a klidné konzumaci jsou jak uvnitř krámu tak i venku. Postupně se prodej rozšířil o cigarety a lahvové pivo. To co se nepodařilo v Úzké ulici Hrníčkům, zavedlo se dobře o něco výše v cukrárně Bona. V roce 1992 se nově představila další soukromá prodejna smíšeným zbožím, kterou začala provozovat rodina Háků - Dejdarů. Prodejna vznikla na místě zbouraného domu č. 5 v ulici 5. května, v sousedství starého domu rodiny Háků. Je to rovněž samoobsluha. Její výhodou je to, že byla vystavěna nově, účelově jako obchod s potřebným provozním zázemím. Rodina Háků ale začas přestala obchodní činnost provozovat a prodejnu pronajala. Bylo to v roce 1996 a začal v ní prodávat Patrik Šeda se společníkem. Dali prodejně jméno Š+K a vedli si dosti úspěšně ke spokojenosti zákazníků. Dlouho zde ale nájemníci Š+K nezůstali. Od l. ledna. 1998 převzala prodejnu jako nájemnice G. Zahradníková-Keroušová. Prodejna U Háků, jak se jí stále říká, zahájila od začátku své činnosti oblíbený nedělní odpolední prodej. Velmi se osvědčil a trvá dodnes. Ke změně došlo i ve vlastnictví obchodu U Hájků. V lednu 1996 dostal obchod U Hájků firemní označení TOMEX. Hájků obchod včetně celého rodinného domu prodali místnímu podnikateli Tomáši Slípkovi. V obchodě nadále zůstala jako pokladní paní E. Hájková a tím byla zaručena jeho dobrá obchodní kontinuita. Když v Budějovicích zahájily činnost supermarkety, napojila se firma Tomex na market Spar jako odběratel sortimentu od této velkofirmy. Mezitím se družstvo Jednota pokouší o odprodej včelenského nákupního střediska do soukromých rukou. Nejprve se žádný kupec nenašel. Jednota se snažila o zlepšení kvality prodeje. Provedly se úpravy v interním uspořádání a kontrolovala se kvalita zboží. V okrajové prodejně střediska byl zaveden prodej květin, hrnkových i řezaných i dalšího zahradnického zboží. Tento sortiment zajišťovala v pronájmu firma Orchidea. Po čase zahradnická prodejna byla uzavřena. Stále trval u Jednoty prodej masa a uzenin. Tři sezóny zde prodával mladý řezník, ale protože si nevydělával podle svých představ, skončil ve Včelné a odešel pracovat do Německa. Tam prý si vydělá, jak mi sdělil, třikrát více. Bude tam pracovat ve výseku. Po něm nastoupila do řeznického oddělení zdejší občanka paní Policarová a pokračovala úspěšně. Získala si dosti zákazníků a působila v prodejně do konce roku 1997. V této době se konečně našel soukromý zájemce o koupi celého objektu nákupního střediska Jednoty. Na velký úvěr jej koupila paní Milena Frídová, která zde již dříve působila jako prodavačka v oddělení průmyslového zboží. Byl to z její strany odvážný čin, protože právě v této době, v průběhu roku 1997 byly v Budějovicích otevřeny 2 nové supermarkety zahraničních firem. Ještě před vstupem zahraničních marketů si otevřela, Jednota na Pražském předměstí velkoprodejnu Terno. Nemusela draho kupovat pozemek, protože jej vlastnila v těchto místech z dob socialismu. Bylo překvapením, že v těsném sousedství Terna zakoupila zahraniční firma pozemek a vybudovala na něm market SPAR. Ale tím supermarkety ve městě nekončily. Postavily se a otevřely velkoprodejny Diskont, Kaufland a Delvita. Všechny zmíněné budějovické potravinářské markety způsobují malým soukromým českým prodejnám tržní úbytky. U firmy Tomex mi řekli, že nástupem těchto marketů klesly zdejší tržby na polovic. Lze prý soukromý malý obchod udržet, ale nezbývá už na investování. Je to prý přesně tak jako za doby první republiky ČSR. Tehdy např. obuvnická firma Baťa zničila všechny malé soukromé ševce. Přežijí naše tři včelenské soukromě potravinářské obchody obrovskou konkurenci nedalekých supermarketů? Budou to mít velmi obtížné. Realitou je, že hodně včelenských obyvatel, kteří vlastní auto, jezdí za velkými nákupy do supermarketů a ve Včelné nakupují jen základní potraviny. Ale za nákupy do marketů jezdí i včelenští důchodci městskou hromadnou dopravou. A vynořuje se další hrozba pro malé soukromé obchody ve Včelné. Jedná se o výstavbě velkého obchodního a zábavního centra v blízkosti naší obce, v Poříčí-Boršově poblíž řeky Vltavy. To jsem ale předběhl události, stavba tohoto gigantu v Boršově ještě nezačala, ale stavební povolení je prý uděleno a obec Boršov nemá námitky. Ty vznášejí pouze zelení aktivisté.

Nesmíme opominout zmínit se o prodejně krmiv pro zvířata. Prodejna je umístěna v domě T. Pražákové, bydlící v ulici Hraniční č. 241. Obchod je zaměřen na krmiva pro psy, kočky a drůbež. V současnosti si tento obchod pronajal zemědělský inženýr z Trhových Svinů. V naší obci se otevřelo i několik dalších obchodů nepotravinářských. Je to elektroobchod Jana Voráčka v Dlouhé ulici č. 346. Tato firma zajišťovala zprvu též servis i prodej chladírenské techniky. Po čase ale chladírenský servis zanikl a zůstal pouze zmíněný elektroobchod. V ulici Družstevní č. 375 si otevřela D. Ujcová obchod textilem - second hand - Prima. Další prodejna konfekčního textilu je u Pražáků v ulici 5. května č. 59. Později si mladí Pražáků postavili nový dům v ulici Na vyhlídce a svůj obchod, označený FaMoDo sem přemístili. V současnosti si pro svůj textilní obchod najali malý krámek v domě č. 11 u stanice hromadné dopravy. Před firmou FaMoDo byl v domě č. 11 prodej textilu a dárkového zboží J. Bláhy, ale svou činnost tento majitel brzo skončil. V obchodování textilem se zabývá M. Riško, který si nejdříve postavil nový dům v Lesní ulici č. 468. Za několik let si nechal postavit zcela pro zdejší poměry neobvyklou rezidenci při hlavní silnici v okrsku Na Hraničkách. Textilní výrobou hlavně ložního prádla se zabývá rozsáhlá rodina Škrovova, která si postavila dva nové domy v Husově ulici. Rovněž rodina Dubských s Lesní kolonie se zabývá textilní domácí výrobou. Obchodní činnost mimo Včelnou provozuje L. Gallik (čp. 365). Obchoduje sortimentem zeleniny. V. Hiltscher, z Jiráskovy ulice 88, měl nějaký čas knihkupectví v Budějovicích, a firmu měl vyvěšenou i na Včelné. Této činnosti zanechal a nabízel služby v úseku žaluzií, ale i s tímto druhem podnikání skončil. Tyto stálé změny v podnikání některých včelenských občanů nelze postihnout a my se nyní zaměříme na živnosti stálého trvání a těmi jsou naše hostince. Ve Včelné byl v době socialismu pouze jeden hostinec v socialistické správě. Bylo to ve staré Hospodě U Kalkušů. V 70. letech, po nástupu nového předsedy MNV B. Housky, se začalo s přípravou výstavby nového, moderního pohostinství. Objekt starého Kalkušovce včetně pozemku se převedl vykoupením do majetku obce. S bouráním zadního traktu, stodoly a pomocných hospodářských staveb ve dvoře se začalo v roce 1975. Vlastní nová stavba hostince začala se realizovat až za 10 let. Stará hospoda zůstávala stále v provozu a za ní se stavěla nová budova. Nová budova pohostinství dostala jméno U kaštanu a otevřena byla 7. května 1988. Na základě smlouvy naší obce s Jednotou přešel hostinec U kaštanu do vlastnictví družstva Jednota. Kvalita služeb U kaštanu se během několika málo let zhoršovala a proto po roce 1990 nabízela Jednota jeho prodej soukromému majiteli. Kupec se nenašel a hostinec U kaštanu byl na jaře roku 1993 uzavřen. Včelná bez hospody ale nezůstala. Na Silvestra roku 1992 si otevřeli Vavrochů nově zrestaurovaný soukromý hostinec U Petrů. Rod Vavrochů se dostal do starého hostince U Petrů přiženěním. Tím, že došlo k uzavření hostince U kaštanu, nastal výhodný čas pro rozvoj nově adaptovaného hostince U Petrů. Nově adaptovaná hospoda U Petrů poskytovala kvalitní služby jak ve stravování tak i ve výčepu piva značky Samson. V roce 1991 otevřel Bedřich Houska "Na pasece", na hřišti metané, novou klubovnu sportovního klubu a v ní vznikla malá hospůdka. Úředně je to občerstvovací kiosek. Je otevřen pro veřejnost třikrát do týdne. Ve středu, v pátek a v neděli, vždy v pozdějších odpoledních hodinách a večer dle zájmu. Podává se zde lahvové pivo, jiné nápoje a menší jídelní pokrmy. Odbývají se zde těž různě oslavy místních občanů, při kulatých narozeninách i jiných příležitostech. A tak funguje na hřišti metané jak klubovna pro sportovní klub tak i malá hospůdka. Návštěvnost Včelňáků je zde malá. Proto často jsou v ní pořádány akce, jako vepřové hody, nebo rybí speciality, zvláště z candátího masa, pro pozvané hosty z Budějovic. Má to své příčiny, proč sem Včelňáci houfně nedocházejí, ale tak to bývá, že něco je v oblibě a něco není. Pro úplnost ještě zaznamenejme další vývoj hostince U kaštanu. Po téměř dvouleté přestávce, kdy objekt začínal uvnitř chátrat, nenašla Jednota kupce, proto jej pronajala. Hospoda se otevírá na Silvestra roku 19994/95. Pohostinské služby zde zajišťovala skupina mladších lidí z Budějovic. Záměrem byl získat pro tento hostinec mladší generaci. Konaly se tam diskotéky, byl tam umístěn kulečník i hrací automaty. Mládež tam začala chodit, ale žádný větší příliv klientely nenastal. Pivaři ze Včelné drží věrnost dolejší hospodě U Petrů. Po skončení sezóny v roce 1995 se hospoda U kaštanu opět uzavírá. Třetí otevření tohoto hostince připadlo na l. duben roku 1997. Opět je hostinec pouze pronajat provozovateli z Budějovic. Čepuje se pivo Budvar, nabízí se teplá kuchyně, chodí sem mládež, ale celkově je hostů měně než U Petrů. A tak se asi historie bude opakovat. V roce 1993 se ve Včelné otevírá další restaurační zařízení. Postavila je rodina Vavrochů, která je spřízněna s Vavrochovými od "Petrů". Generace provozovatelů dolního a horního pohostinství jsou mezi sebou v rodinném poměru bratraneckém. Nový restaurační objekt jménem Victoria, patřící Vavrochům z horní části obce, má číslo popisné 69. Je to poschoďová budova. V prvním patře jsou pokojová apartmá, v přízemí se nachází nevelká restaurační místnost s provozním příslušenstvím. Objekt je kolaudován jako penzion a restaurace. Je to podnik zcela netradiční ve Včelně. Jeho vybavení a provozování je na úrovni 1. kategorie a tomu odpovídají samozřejmě i ceny. Restaurace Victoria se zavedla velmi dobře a za několik málo let provozu se investice zaplatila, jak mi sdělili majitelé. Otevírací doba je každodenně od 17 hodin, v neděli od 15 hodin odpoledne. Vaří se zde výborně, převážně minutky. Na jídelním lístky jsou vždy ryby, smažený pstruh je zde vyhledávanou lahůdkou. Čepuje se pivo značky Samson dvanáctka. Vynikají kvality je značková italská černá káva. Včelenští občané sem zavítají jen občas, spíše ze zvědavosti, ale nejsou pravidelnými hosty. Do Victorie jezdí klientela z Budějovic a také zde bývají návštěvníci z ciziny, Němci, Rakušané a Italové.

V našem popisu podnikatelského rozvoje ve Včelné od roku 1990 budeme nyní pokračovat, abychom, pokud je to možné, zachytili všechny živnostníky a podnikatele. Na obecním úřadě se nevede evidence zdejších podnikatelů, protože zákon to nepředpisuje. Evidence a povolování podnikatelské činnosti spadá pravomocně živnostenskému úřadu při Úřadu města České Budějovice, nebo, pro profesně náročnější činnosti Okresnímu úřadu. Úřad města se zprvu zavázal, že bude obecni úřady informovat o udělování licencí. Podle stavu k 8. září 1997 vydal Úřad města pro obec Včelnou 212 živnostenských listů. Opis tohoto seznamu ukládáme do kronikářského archivu. Z tohoto poměrně velkého počtu licencí provozuje svou činnost přímo v obci jen část podnikatelů. U řady občanů je jejich podnikání jen doplňující činností k jejich základnímu zaměstnání. Skutečných služeb místních podnikatelů pro Včelnou je málo, stejně jako klasických řemesel. Hodně majitelů živnostenských listů má zapsáno jako předmět podnikání -koupě, prodej. Toto sdělení nám ale nic konkrétního neříká o věcném zaměření této činnosti. Stejně tak nás neinformuje záznam předmětu podnikání, znějící: zprostředkovatelská činnost. Z okresního úřadu, který vydává koncesované živnostenské listy, nedostává obec žádné informace evidenčního charakteru. Pro podnikání v pohostinských službách není potřeba vlastnit živnostenský list. Tyto provozy podléhají pouze kontrolám, státní hygienické služby a samozřejmě kontrolám finančním.