Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1999 - Zklamání po deseti letech

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1999

Zklamání po deseti letech

Roky 1990 až 1999 končí všeobecným zklamáním obyvatel nad vývojem v naší zemi. Měli jsme velikou naději, že po zhroucení komunistického režimu u nás nastanou lepší časy. Nestalo se, přesněji vyjádřeno, je mnoho problémů. Kronikář se řadí k těm, kteří nehodnotí naši situace jako krizovou.

Jen komunisté hlásají, že se nacházíme v krizi. Průzkumy veřejného mínění, i volební výsledky posledních let prokazují, že většina lidí, našich občanů, si nežádá návrat do "starých" časů socialismu.

V nedávné době nabízel dosti značnou naději v lepší doby předvolební program naší strany sociálně demokratické. Nyní, zhruba v polovině doby vlády sociálních demokratů, se ukazuje, že zlom k lepšímu nenastává. V novinách, v televizi i jinde se dovídáme převážně o negativních zprávách. Jsou výhrady k řízení některých ministerstev, roste nezaměstnanost, nevyplácejí se v některých podnicích mzdy a tak dále..... Vše lze si přečíst, nebudu to vypisovat. Zaznamenám pouze všeobecný stav společnosti, tak jak jej vidím a pozoruji. Je to stav přibližně všude stejný v našem státě. Jistě, jsou oblasti s mimořádnou nezaměstnaností a v nich je život lidí obtížnější. Nelze zjevně pozorovat, že by se občanům u nás žilo po materiální stránce špatně. Nikdo nehladoví a v případě nouze sociální opatření nenechají nikoho u nás hladovět. Naopak někde pozorujeme plýtvání z přebytku. Bytová krize je relativní. Fakt je, že zůstává dosti bytů volných a dosti domů neobydlených. Máme možnost stále si srovnávat naši životní úroveň s našimi Západními sousedy. Zjišťujeme, že si nemůžeme taková krásná osobní auta pořizovat jak si je oni snadno pořizují, nemůžeme tolik cestovat do dalekých zemí, protože naše nižší výdělky nám to nedovolují. Ale to popisujeme stále jen stránku hmotnou. Život ale tkví i v jiných dimenzích a ty jsou pro mnohé neskonale důležitější než pouhé materiálno.

To, čemu někteří lidé dávají přednost, má jednoho společného jmenovatele. To slovo zní svoboda. Svoboda politická, svoboda v podnikání, cestování, svoboda slova, sdružování atd.... Svoboda ale vyžaduje řád ve státě a v tomto ohledu stát, ale i jednotlivci selhávají. A z toho plyne zklamání slušných lidí.