Z kroniky Včelné díl IX, r. 2005 - JAK SE ŽIJE…

Kronika Včelné, díl IX., r. 2005

ROK 2005

JAK SE ŽIJE…

A máme tady další rok, krásné číslo 2005. Pokud bych si zahrál tak trochu na numerologa a lehce sečetl všechna čísla v tomto roce, pak 2 + 0 + 0 +5 se rovná 7. Sedmička je číslo magické, ale hlavně je to číslo šťastné. Je otázkou, do jaké míry můžeme těmto věcem věřit, ale minimálně bych přál všem obyvatelům Včelné, aby v tomto roce byli šťastní a jejich životy byly příjemné. Pojďte se se mnou podívat na to, jak se "Včelňákům" v současnosti žije. Je to pohled můj, subjektivní, ale doufám, že z reality nikterak nevybočím.

Začnu tak trochu sobecky u sebe. Pro mne je rok 2005 veskrze rokem pracovním. Na Vyšší odborné škole v Českých Budějovicích jsem úspěšně vykonal absolutorium v oboru mezinárodní obchod v roce 2004, a hned na to jsem nastoupil do české firmy, která se mezinárodním obchodem a mezinárodní výměnou zboží přímo zabývá. Je to práce zajímavá, hodně aktivní a výtečná na velké množství kontaktů s mnohými lidmi, přičemž mohu říci, že komunikovat s lidmi bylo při výkonu povolání mým přáním. Pravdou zůstává, že toto zaměstnání je náročné časově, takže o osmihodinové pracovní době si většinou mohu nechat jen zdát. Ale říkám si a vidím to i v okolí, že v době kapitalismu je tento trend leckde, takže mnoho mých kamarádů a příbuzných také pracuje v průměru deset dvanáct hodin denně. - Do toho všeho jsou v plném proudu stavební úpravy na domě, který jsme se po dvaceti letech rozhodli s rodiči rekonstruovat a upravit půdní prostory na obytné podkroví, kde bych mohl žít, a tak dostupnou formou bydlet ve Včelné. Razíme doma názor, že rodina má být pospolu, a i když to někdy přináší problémy, které ale nakonec všude nějaké jsou a budou, je to pořád nejpříznivější forma soužití. Zastáváme také v rodině takovou myšlenku, že dříve žily rody společně, byly silné a dokázaly si vzájemně pomáhat. - S tátou si stavební úpravy řešíme sami po víkendech a někdy, když je možnost, po odpoledních po práci, pokud v té člověk nezůstane přesčas. Tak život plyne v tempu pracovním a pokud bych zhodnotil krátce svůj rok 2005, mohu to vyjádřit čtyřmi slovy: nové zaměstnání a stavba.

A jak ve Včelné? Myslím, že rok 2005 nebyl pro Včelnou nějaký přelomový. Takový průměrný. I počasí bylo bez větších problémů, nezlobily nás deště jako například v roce 2002 a lidé měli ve vsi možnost scházet se na různých kulturních akcích, ať již připravovaných obcí nebo soukromými organizátory. Také v restauračních zařízeních to žilo, a když jsme občas někam po Včelné s přáteli vyrazili, viděli jsme, že je vždy všude slušně zaplněno. Pravdou je, že ve Včelné máme hned několik restauračních zařízení. Posuďte sami: tradiční jihočeský hostinec U Petrů najdete na třídě 5. května a zde se u Vavrochů můžete dobře najíst i dobře popít. Velmi vyhlášenou restaurací, a to i v širokém okolí, se stala restaurace U Kaštanu, také na třídě 5. května. Ta je dělena do dvou částí: formanka a jídelna. V létě navíc zde funguje terasa a pan Hromada svou restauraci stále inovuje a upravuje, takže místní i přespolní krom velikého množství hotovek i minutek z příjemného prostředí těšiti se mohou. Že to funguje a na levné a chutné jídlo je kdekdo nalákán, svědčí i každodenní situace u restaurace v době obědů, kdy většinou nenajdete kolem žádné místo k parkování.

Na hlavní třídě dále najdete: příjemný restaurant Victoria též s dobrou kuchyní a milou atmosférou, Tricar-bar spíše pro posezení na baru u dobrého piva, cukrárnu Bona, kde můžete posedět u dobré kávy a zákusků či zmrzliny, a také kulturní dům, kde výčepní zařízení funguje při každé větší kulturní akci a je v pronájmu hostince U Petrů. V obci ještě hlavně v letní sezóně funguje hospůdka u hřiště, která má také svou sportovní a neopakovatelnou atmosféru. No, na 1500 obyvatel máme možností hodně. Svědčí to o tom, že "Včelňáci" jsou lidmi společenskými a rádi se pobaví mezi svými. Já sám jsem rád, že takový výběr tady na tak malé obci máme, a všem podnikatelům bych přál, aby své provozovny udrželi. Navštívil jsem již při různých příležitostech všechny jmenované a vždy jsem se setkal s ochotou, dobrou kuchyní (v případě hostinců a restaurací), dobrými nápoji a příjemným personálem. Ve Včelné se prostě lidé scházejí při různých příležitostech rádi a většinou spolu také drží a táhnou za jeden provaz. Neříkám, že je tomu tak vždy, to ne, ale na dnešní republikovou situaci, kdy se lidé vzájemně hlavně ve velkých městech spíše odcizují, si my ve Včelné vedeme dobře. Tak snad nám to vydrží i nadále, bylo by to jedině dobře. Člověk je přece tvor společenský a žít má nejenom pro sebe, ale hlavně pro jiné. Tak hezké čtení v dalším roce kroniky přeji a já jdu zase na stavbu, ať už je to příští rok hotové!