Z kroniky Včelné díl IX, r. 2006 - JOSEF ČÍŽEK - ZNALEC HISTORICKÝCH ZBRANÍ

Kronika Včelné, díl IX., r. 2006

JOSEF ČÍŽEK - ZNALEC HISTORICKÝCH ZBRANÍ

"Už jako děti jsme se v pětačtyřicátém roce s ostatními kluky potulovali u ruského tábora tady na Včelné a do rukou se mi dostaly různé zbraně. Jako mladík bych tehdy býval měl docela pěknou sbírku, ale v Kamenném Újezdu působil na stanici jistý pan Voráček, moc přísný četník. A ten mi je vždycky zabavil. Takže jsem si řekl, že když nemůžu mít originály, naučím se vyrábět alespoň repliky," s úsměvem na tváři zavzpomínal na začátky své celoživotní vášně znalec a sběratel historických zbraní a výrobce jejich věrných napodobenin, pan Josef Čížek ze Včelné.

Ačkoliv mu životní dráhu zkřížilo několik zajímavých profesí, všechny jakoby podvědomě směřovaly k práci s jemnou mechanikou, tedy zámečnickému řemeslu, kterému se Josef Čížek v sedmnácti letech vyučil. Mezi jeho první exempláře patřil z oceli ukovaný bojový nůž, následovaly dýky, kopí, šavle, meče a kordy. Postupně zdokonaloval technologii i řemeslný um, a když před nedávnem odešel do penze, začal trávit stále více času ve své domácí dílně a kovárně, aby mohly světlo světa spatřit repliky křesadlových i perkusních pušek, nádherné winschestrovky a bajonety. "Pro mě je originálem i každá replika, snažím se ji zhotovit podle nákresů a plánků z odborných publikací od vyřezání pažby, přes kovařinu až do vyleštění závěru a mušky úplně sám. A chci, aby byly věrohodné, aby fungovalo i mechanické zařízení, ale nedalo se z nich vystřelit. Žádná z replik totiž nesmí být funkční. To samé platí pro kopí a hákovnice, které by se měly na výstavy připravovat bez ostří, aby nezranily nějakého neukázněného návštěvníka," zasvěcuje do tajů principů výroby sběratel a řemeslník pan Čížek a dodává, že zatím mu byly nejtvrdšími řemeslnými oříšky napodobenina drátěné košile, která spolykala 52 tisíc drobných kovových kroužků, a replika husitské houfnice, u níž vyřezával i dřevěná kola. Ta originální je měla přece také!

Josef Čížek, jehož pořadovým číslem na legitimaci Klubu sběratelů historických zbraní byla začátkem padesátých let trojka, sbírá i originální kusy a fascinuje ho především období vrcholného a pozdního středověku. Ačkoli byl také několik let členem Střeleckého klubu, nemá války a zabíjení rád a žádné středověké bitvy by se osobně účastnit nechtěl. "Zbraň mě fascinuje jako mechanismus. Když si představíte, že před dvěma sty lety už dokázali řemeslníci vytvořit dokonalá zařízení, která fungují dodnes na supermoderních vojenských zbraních, je to více než zajímavé."

Nedávno se pustil se synovcem do nelehkého úkolu. Rozhodli se vyrobit takzvanou dalmatskou ocel, což je údajně nejkvalitnější druh oceli. Vyrábí se takzvaným přehýbáním žhavé oceli, japonské nože se přehýbají údajně až třicettisíckrát. "Zatím máme za sebou dvanáct set přehýbání a vytvořili jsme už celkem kvalitní materiál, ale ještě to není ono. Kdybych to měl přirovnat třeba ke klepání kos, tak bych určitě naklepal kosy všem Včelňákům i možná zahrádkářům z nedalekého okolí," uzavřel povídání s úsměvem místní řemeslník a sběratel, jehož sbírku zbraní zhlédlo během červnového víkendu mnoho desítek návštěvníků v budově Obecního úřadu Včelná.