Z kroniky Včelné díl IX, r. 2007 - HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ: OSÍDLOVÁNÍ VČELNÉ

Kronika Včelné, díl IX., r. 2007

HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ: OSÍDLOVÁNÍ VČELNÉ
(z Archivu města České Budějovice)

Autorem následujících slov má být pan Vojtěch Mareš, bytem i zaměstnáním v Praze, rodák z Boršova nad Vltavou, číslo popisné 14. Pan Mareš sepsal 43 stran strojopisu, tato jeho pracovní verze byla sepsána v Praze za Protektorátu Čechy a Morava v roce 1942.

Tato vesnice nepatří již do farnosti boršovské, nýbrž do Kamenného Újezdu, ale poněvadž tvoří s Poříčím společnou katastrální, dříve i politickou obec a na poříčských pozemcích teprve asi před dvěma sty léty vznikla, chceme se též o ní zmíniti v krátkém pojednání. Na mapě z roku 1720 není ještě uvedena, na což též upozorňuje Dr. Val. Schmidt. Vznik její můžeme úžeji vymeziti, řekneme-li, že to bylo mezi rokem 1749 a 1785, neboť onoho roku není o Včelné ještě zmínky, kdežto v katastru josefském se s ní setkáváme poprvé. Objevuje se zde hned se 16 usedlými. Tento počet stoupl do roku 1828 na 42. V roce 1841 měla Včelná již 44 domů a 319 obyvatel, v roce 1869 393 obyvatel, v roce 1880 311 obyvatel, v r. 1890 59 domů a 551 českých obyvatel. Roku 1910 bylo zde 66 domů, 613 Čechů a 1 cizozemec. Roku 1921 617 obyvatel, r. 1930 886 obyvatel, r. 1945 971 obyvatel. Celková plocha Včelné činí podle zpráv ústředního statistického úřadu 103 hektarů.

Jak si vysvětliti vznik a rychlý vzrůst této obce, sestávající z drobných domkářů, řemeslníků a dělníků? Jest možné, že zde původně stály osaměle nějaké budovy, snad vrchnostenské, které tvořily základ budoucí vesnice. Však teprve v druhé polovině 18. století, když se zde konaly přípravy ke stavbě řádné silnice, která měla vésti právě těmito místy, naskytla se vrchnosti poříčské vhodná příležitost, osazovati zde hojněji drobný lid a tím získati pracovní síly i příjmy z pozemků. Dělníci nalezli práci při stavbě silnice, se kterou bylo započato roku 1773, a která bylo skončena roku 1784. Další příležitost k práci poskytla stavba koňské dráhy z Českých Budějovic do Lince od roku 1825 do roku 1832 a později i její přestavba. V ostatní době, pokud nestačila k obživě skrovná políčka, hledána práce u poříčského dvora, v řemeslech, při stavbách a u průmyslových podniků, vznikajících v Českých Budějovicích, s nimiž jest odtud pohodlné spojení. Pokud to však nestačilo, jezdilo se za prací do Vídně.

Třeba že jde o obec poměrně mladou, jest těžko zjistit bezpečně původ jejího jména. Nenalezli jsme ničeho, co by mělo nějaký vztah k včelám, ač jest možné, že se ve zdejších lesích brtnictví provozovalo. V době založení vesnice působilo všude germanizační úsilí, úřady byly německé a taková byla i zdejší vrchnost. Dali tedy vesnici jméno německé, o jehož český překlad se sotva někdo staral. František Palacký ji jmenuje ve svém Popisu království českého pouze po německu Bienendorf. Lid domácí jí říkal a namnoze dodnes říká Bory podle lesa, který se tak jmenoval již v polovině 15. století. Zvláštní však jest, že německé jméno jest psáno v josefském katastru a v pozemkových knihách až do začátku 19. století Binnendorf, tedy nikoliv podle včel a nemůžeme se domnívati, že by zde šlo jen o přepsání nebo o nesprávný pravopis. Činí se zde jasný rozdíl mezi krátkými a dlouhými samohláskami, jest zde kupříkladu správně napsáno Wiese, Fuhrweg a podobně. Pisatel by byl tedy také napsal Bienendorf, kdyby byl chtěl vyjádřiti odvození od včel. V německém jazyku má slovo binnen samo o sobě význam časový (v určité lhůtě), zároveň však zvláště ve složeninách s podstatnými jmény i význam místní, značící "mezi" nebo "uvnitř". Tak kupříkladu Binnenstation - stanice mezilehlá, nácestná, Binnengewässer = vnitrozemské vodstvo, Binnenschiffahrt = vnitrozemská plavba (na rozdíl od námořní), a podobně. Tento význam místní jest mezi lidem méně obvyklý. Nová vesnice byla založena na cestě mezi Rožnovem a Kam. Újezdem, a snad proto byla nazvána Binnendorf. Český překlad by byl asi mezilehlá vesnice, krátce: Mezice. Vesnice tohoto jména jest kupříkladu na Moravě mezi Olomoucí a Litovlí. V katastru stabilním jest již psáno Bienendorf, tedy po česku Včelná. Do té doby upadl asi již v zapomenutí původní význam jména a nastoupil význam lidově běžnější. To se pak přeložilo do češtiny na Včelnou.

Podmínky, za kterých byla uchazečům přenechávána půda k vystavění domku a něco polí a luk k tomu, měnily se postupem doby, jak svědčí záznamy v pozemkové knize. Některé domky byly asi vystavěny vrchností a teprve později odprodány, neboť byly označeny jako dominikální budovy "Dominikal-Behausungen". Nemovitosti byly převzaty za určitou přejímací cenu na splátky. Místo poddanského úroku odváděli usedlíci zprvu zpravidla jednu čtvrtinu své sklizně a robotovali v době žní. Později, když se dostalo panství do rukou světských, byly naturální dávky nahrazovány úrokem a robota někde ponechána, někde nahrazována robotním poplatkem, někde odměňovány robotní práce buď z části nebo úplně odměnou 10 až 15 korun denně. V mnohých případech vyhrazovala si vrchnost právo zpětné koupě. Za podobných podmínek byla pak poskytována půda dalším usedlíkům.

Vyskytují se i další podmínky, tak kupříkladu byl kovář v čísle popisném 14 povinen kovati každého panského koně za roční poplatek 2 zlaté, hostinský byl povinen otevírati pivo z panského pivovaru a dávati vrchnosti z každého čepovaného sudu vína 2 mázy. Jiní měli závazek prohazovati a udržovati silniční příkopy, někteří měli platební závazky k faře a škole v Kamenném Újezdě.

Za vyvazení (vyvázání) z poddanských závazků po roce 1848 byli usedlíci povinni podobně jako jinde přispívati stanovenými částkami v ročních splátkách do vyvazovacího fondu.

Jména zdejších usedlíků, se kterými se setkáváme poprvé v josefském katastru, jsou asi ze dvou třetin česká a z jedné třetiny německá a až na 4 v boršovské farnosti dosud neznámá. Silný příliv v další době přivedl sem značný počet nových usedlíků, mezi nimiž vidíme již větší počet jmen, vyskytujících se v naší farní osadě.