Z kroniky Včelné díl I - Rok 1923 - Masopust

Kronika Včelné, díl I., r. 1923

Rok 1923 - Masopust

Letošní masopust byl dosti hlučný. S plesy to začalo a maškaramy nakonec to skončilo.

Ve Včelné byl první ples komunistický; potom přišel ples divadelních ochotníků „Včela”, nato ples šenkýře J. Kalkuše a potom železničních zřízenců. Všeckny se konaly u Kalkuše i s maškaramy na konec, což trvalo tři dni a celé tři dni hrála hudba t. zv. velká. Bylo tedy u Kalkušů hudby dost a v druhých hostincích nic. V Poříčí pokuť pisatel ví, byl ples zaměstnanců mlynářských u Hrdinů a ples hostinského Šnabergra. Na konec masopustu usadily ve Včelné na jeden vůz hudebníky, na druhý vůz maškary a jelo se po vsi; potom na 4 chalupy do Poříčí, do Boršova a zpět k dodělání masopustu. Tance a pití bylo tedy dost.

Ty maškary jsou ve Včelné dávným zvykem. Pokuť pisatel pamatuje asi 30 let nazpět, vždy tu bývaly maškary. Dříve míval starý Kalkuš bílého koně a lidé si udělaly bílého koníčka, s nímž o masopustě chodily po vsi. Zhotovily si přední část koně, k tomu nastavily trup a zadek. Tři osoby takto spojené dělaly „koníčka”. Po masopustě jej uložily na půdu zase k příštímu masopustu. Tento „koníček” se tu mnoho let udržel.

Nyní zas mají hračku jinou, ale v podstatě pořád stejnou. Na „Bořích” maškary bývaly a snad ještě dlouho budou. Je to zvyk, který se nedá jen tak lechce odstranit. Takový zvyk je jako nezmarná rostlina; Můžeš ji utrhnout, ona vyhání z kořene znova. Ku hloupostem jsou lidé vždy náchylnější než k rozumným věcem. Celkem je tato zábava neškodná a když to dobře jde, hodně se při ní lidé nasmějí, ale je to zábava již přestárlá, do nové doby se nehodící. Snad to lidé brzy pochopí.