Z kroniky Včelné díl I - Zrušení aprovisačních lístků

Kronika Včelné, díl I., r. 1921

Zrušení aprovisačních lístků

Nesmím opomenout zděliti, že v tomto roce po žních zmizely konečně lístky na potraviny. Staly se již nepotřebnýmy. Dovážely se sem potraviny ze zahraničí, hlavně mouka a obilí, bylo po žních, válka už nebyla, aby se potraviny ve velkém ničili, tak nastal zase volný prodej. Vždyť už se všechno kupovalo pod rukou bez lístků, tak skoro jako z nutnosti aby se odstranilo to keťasování, nebo jak se tomu správně mělo říkat ten řetězový obchod. Obchodníci volali po volném obchodu a lidé si také oddechli. Vždyť toho měl každý plné ruce a mnohdy za to nemohl nic dostat. Vám se to snad bude zdát divné, že lidé se rádi těhle lístků zbavili, ale vy jste to tu s námy nezakoušeli a proto se pokusím vám tu věc vysvětlit či objasnit. Bylo to ve válce i po válce vskutku dobré zařízení, neboť by byl chudý člověk bez lístků a bez úředně stanovených cen ničeho ku koupi nedostal, neboť by to bylo všechno nedostupně drahé. Ale což se nedá všechno obejít? Zisk je zisk a za ním se lidé vždycky pohrnou. A tak i v té době. Měli jsme lístky na mouku, třeba půl kg. na osobu a týden. Stalo se mnohdy, že ji tolik nebylo, nebo byla kukuřičná, či byly místo mouky ovesné kroupy nebo jen fazole, tu lidé mající dobytek toto zkrmili a mouka se hledala po mlýnech pod rukou. Byly na to ovšem pokuty, ale což. Vždyť se vydělalo a lidé prosili, nosili různé věci i peníze. Kdo pak odolal pokušení. V obchodech to nebylo lepší. Lidé byli přiděleni do toho či onoho krámu a tam dostávali svůj příděl. To bývala vždycky tlačenice. Do krámu se vpustili asi čtyři a když ti vyšli, opět jiní. Musel mít každý lístky i peníze a prodalo se všechno hned jak to došlo, neboť se každý o svůj příděl bál aby o to nepřišel. Jo, to byly časy. Na chleba byly lístky i fronty, na mouku, na petrolej, sůl, cukr, tabák a na co ještě už ani nevím. Každý jsme měli všude plno lístků i propadlých a proto ta nechuť k nim. Lístky se vydávali, aby ten neb onen nesnědl víc, ale on přes tuto kontrolu se mnohý najedl dost a mnohý nic. Jen když byly peníze. Koupilo se obilí pod rukou, vyměnilo za mouku a jedlo se. I ta nejpřísnější kontrola se dala obejít. - Jen když je to už pryč.