Z kroniky Včelné díl II - Na jahody
Kronika Včelné, díl II., r. 1934
Na jahody
Na tyhle jahody (borůvky) se u nás chodí už dávno, co já jsem tady těch 35 let, tak už to pamatuji. Vždycky po sv. Petru a Pavlu, t.j. ku konci června začínaly černat a tu byl také konec školního roku; tak sebrala máma děti a na jahody; rači dřív, pokuť něco platí, nebo za týden se jich tam do trhu nažene a potom už se za ně nedostane ani polovička a proto se musí rači dřív. Děti budou po prázdninách potřebovat do školy nějaké to oblečení, tak si musí pomoct na to vydělat. Mají se někde po vsi klackovat a dělat darebnosti, tak jen ať trhají, mají malé ruce zrovna tak šikovný na to trhání jahod a peníze potřebují pro děti. Děti ovšem taky neradi trhali, rači by se někudy proháněli, hráli by si, ale mámi pořád; jen trhej, trhej, ještě tenhle litr, ještě tenhle, já ti potom za to něco koupím a tak děti trhali, museli. Ono to není také tak snadné natrhat něco těch jahod. To se obyčejně v poledne domů nejde když se nemusí, a večer je každý od toho schybání jako rozlámaný, oči jsou naběhlé a celé tělo bolí. Druhý den se to muselo jít dopoledne prodat do města na trh, anebo když jich už bylo víc, handlírce. Ta dala za ně míň, ale vzala je všechny a máma chvátala domu a za dětma do lesa, aby je mohla zase ku spěchu popohánět. Někde to nosili prodávat také děti když toho bylo méně, ale ty už domů tolik nespěchali; toť víte, děti. Nejlépe se prodávaly jahody za války a ještě po válce, pokuť byla bída o to žrádlo, jak obecně lidé říkali. To se jezdilo vlakem na jahody až ku Kaplici a vyplácelo se to. Nyní by se to nevyplatilo. Teťkom je už doba jiná, zrovna opak toho co bylo dřív. Teť je toho „žrádla” všude dost, ale lidi nemají peníze, aby si to mohli koupit. Za jahody se dostanou dvě koruny sotva ten první týden, potom sotva polovic a dále ani tolik ne. Prosím vás, ono je to nyní těžko. Teť se vrhnou na jahody všichni. Jde žena, muž je doma, výdělek žádný nemá, jen tak ty lístky, tak jde také, musí přec také něco vydělat. Byl doma od nazimy a teť je už půl roku pryč a on ještě nic nevydělal; tak aspoň něco. A tak za týden se toho nahledá a už je to laciný, už to nikdo nechce. Handlířky sem jezdili s košem po dráze každý rok, ale to bývala prý žena nějakého zaměstnance z dráhy, která se vozí lacino, ale vloni a letos sem jezdil s autem nějaký Korbel z Hluboké. A to býval vždycky schon. Korbel řekl že přijede ten a ten den a potom třeba nepřijel ani druhý anebo třetí. Lidí se tam nahrnulo s košíkama, s nůšema, s konvema a s různýma nádobama, že to tam u Kalkušů vypadalo jako o jarmarce. Ženské ho tady vyčkávaly třeba celý den, třeba tu jahody u někoho nechali když byli vzdálený a druhý den čekali zase až do noci a on přijel třeba až za soumraku a třeba přes půlnoc to trvalo než s tím byli hotovy. Býval z toho mnohdy pěkný babilon, to když nechtěl dát za 1 kg. ani korunu. 1 kg. je půldruhého litru jahod a on je to potom zatraceně špatný výdělek; jinde to už potom neprodá, když už se na něj čeká několik dní a je to celý slehlý. V drobném musejí být v městě pěkný s tou mlhou a ne takový už uležený. Tak sem tedy jezdil letos nějaký čas a někdy tam bylo také boží dopuštění, to když na něm žadonili víc a některá řekla aby si je tedy za to vzal, aby tam nemusela stát. Druhé ovšem hned proč tedy na ně leze když to nepotřebuje, oni že peníze potřebují, aby jim to nekazila, nebo že jí to rošlapou a.t.d. No, bývala to podívaná na ty lidi, jak se každý dere k nějaké té korunce výdělku, ale bývala to podívaná smutná. Jahody a houby vždy prodávali a ovšem napřed nasbírali chudí lidé a vždycky je to laciné. K posledu když sem Korbel jezdil, dával jen potvrzenky za odebrané jahody a některá má prý od něj ještě dostat za poslední dodávku. U Kalkušů má prý ještě bedničku s jahodama v úschově a už nepřijel. No, ty budou pěkný. To sem právě jen slyšel od těch ženských, ale sám sem to neviděl. Jahody prodávat u toho auta jsem sám viděl, tak proto to mohu s klidným svědomím sem napsat, aby jste vy budoucí občané věděli, jak jsme se tu měli ve zlé době, kdy muži neměli výdělku a museli se zabývat takovou mrňavou a unavující dětskou prácí, jen aby aspoň něco bylo, když jiné vyhlídky na výdělek není. Jo, je to zlý nemít výdělek, to taky sám cítím na své kůži.