Z kroniky Včelné díl II - Za odešlímy a odcházejícími

Kronika Včelné, díl II., r. 1936

Za odešlímy a odcházejícími

O tom, zachovat podoby našich starostů zabývám se již dlouho, ale podařilo se mě to až nyní. To tu byl o prázdninách studující p, Sandholec, chodil tu okolo nás, měl Kodak a také nás vypodobnil. Toho jsem tedy pořádal, aby mě tyto podobenky udělal, ale všechny od něj nejsou, jen ty čtverečky.

Prvním v řadě je Jan Marek, mistr tesařský a podnikatel staveb. Za starostu obce byl zvolen v r. 1919, po válce.Tenkrát dostala strana sociálně demokratická z 18 členů zastupitelstva 10 mandátů a Marek byl z té strany vyhlédnut za starostu. Byly to tenkrát zlé časy. Všechno to bylo v přerodu a v pohybu, byly třeba potraviny a peníze obec neměla, musela si vypůjčit, nebylo dost bytů, no, špatné časy do začátku. Potom byl prodán velkostatek v Poříčí a z toho obec dostala z přírůstku hodnoty 75 tisíc. Zaplatil se z toho ten udělaný dluh, koupil se ten domek od velkostatku, za 43 tisíc, koupilo se to pole s tím rybníčkem a potom se v tom domku vykopala studna a provedla nějaká adaptace. To obci moc ulehčilo, jinak by si obec s chudými těžko věděla rady. Tak v těch časech popřevratových starostoval Jan Marek do roku 1923. Za týden po červnových volbách byly tenkrát volby osadní. Katastrální obec Poříčí a osada Včelná.

Tenkrát byly jen dvě strany; lidová a soc. demokratická a ta dostala z 15 členů 11 mandátů. Za osadního starostu byl zvolen Leopold Cettl, klempíř. Ten měl tenkrát na starosti tu koupi a parcelaci těch pozemků od velkostatku. Byla to hodně veliká práce než se to koupilo; co jsme se naschůzovali a naběhali, to víte 64 kontrachtů a 64 rozumů a každý jiný. Potom s tím měřením, vybíráním peněz, no, bylo toho všeho nad hlavu, až se nám to znechucovalo. Ale osadní zastupitelstvo žádné jmění nemělo, nemělo tedy co spravovat a tak bylo asi po roce rozpuštěno.

Po volbách r. 1923 byl zvolen starostou obce Josef Kocina, zámečník v dílně Č. státní dráhy; ale ten už byl ze strany komunistické. Tenkrát se už o tu aprovisaci starat nemusel, ale bylo pořád málo peněz. Ono se to pořád rojilo jedno na druhé a nemohlo se tomu postačit. A ku všemu tomu přišla stavbě té naší elektriky. To byl také pěkný kus práce. Peníze nebyly a Poříčí bylo proti tomu. Stopadesát tisíc se vydlužit, když z druhé strany házeli „klacky pod nohy”. I toto období bylo těžké, vysilující.

Při třetích volbách obecních byl zvolen starostou společné obce Frant. Krba, přednosta z poříčského nádraží z Poříčí. To bylo období od r. 1927 do r. 1930, tedy do obecní správní komise. Tento starosta byl ze strany lidové a byl z Poříčí. Tenkrát to trvalo dlouho, skoro půl roku, než došlo ku prvé schůzi. Byly protesty a to se protáhlo.

Za starostování Frant. Krby se dokončila ta rozluka obcí, ač jinak by k ní také bylo došlo. Zdejší komunisté se tenkrát na starostu nemohli schodnout, tak přišlo starostenství do Poříčí a drží jej Krba podnes. Potom byla v roku 1930 od jara do zimy obecní správní komise, ale předsedu Frant. Homolku zde ukázat nemohu. On už tu nebydlí.

V roku 1930, na zimu byly první volby do samostatné obce Včelné a z nich vyšel jako první starosta této již rozdělené obce Josef Kalkuš, hostinský a ten byl ze strany živnostenské. I tento starosta měl práce dost a dost. Napřed se staral, aby sem připadl ten plavský díl, aby obec byla soběstačná a potom přišel do té krise. Byli nezaměstnaní, byly lístky a jejich rozdělování, bylo třeba potraviny, palvo, no, hnedle, jako ve válce. Kolikrát se mě posteskl a na konci mě řekl že už ho to škrtilo, že to chce mít všechno v pořádku než to odevzdá a že toho má dost.

Jan Vávra je energickým členem obec. zastup. od převratu. Nyní za starosty Kalkuše byl celých šest let tajemníkem a za starosty Kociny také celé čtyřleté období. Mimo toho má ještě mnoho jiných věcí na starosti a je to dobrý znalec zdejších poměrů. A kde bylo třeba promluvit, promluvil Vávra.

A zde máte celé první zastupitelstvo samostatné obce. Uprostřed starosta Josef Kalkuš a vedle něj z každé strany dva radní. Ze strany do prava je první radní Josef Majer a vedle je Josef Petr. Z druhé strany je Jan Vávra a Karel Zegermacher; vedle Petra sedí Leopold Cettl a ze strany levé Vojtěch Míka. Ze stávajících členů je z levé strany Emil Benák, vedle Martin Novák, pak Antonín Babka, vedle Frant. Kroneisl, dále Vojtěch Školák, vedle Václav Vavroch, potom Robert Withan a nejdále do prava, tedy poslední v řadě je Jan Marek. Tak jsou tady všichni pěkně pohromadě, jen promluvit.

A pisatel této knihy nesmí zapomenout také na sebe. Tady se vám tedy představuji se vším s tou naši „vilou” ve strouze. Já jsem zmačkanej strejček, jak se ptal jeden kluk mámy a moje stará je moje stará bába.

A ještě k těm obrázkům. Jan Marek mě povídal že vypadá na té podoběnce jako vrah a poslal mě jinou z mladších let. Cettl ji také nechtěl a nechal udělat jinou. Kalkušovi se také nelíbila, že mu kabát u krku odstává a poslal jinou, ale ta je moc velká. Tak jsem špatně pochodil.