Z kroniky Včelné díl III - Výbor žen
Kronika Včelné, díl III., r. 1958
Výbor žen
Výbor žen uspořádal nejvíce navštívený a nejzajímavější kulturní podnik. Byly k nám pozvány Lidické ženy dne 20. května, které prožíly hrůzy Lidic a fašistických koncentráků. Kultůrní dům byl nabit, přišli lidé i z okolních vesnic. Soudružky Krčková a Vokatá byly jistě překvapeny při vstupu do kulturního domu; Naše ženy s pionýry a pionýrkami jím připravily tak milé přivítání a zahrnuly je kyticemi, že ani z kytic nebyly vidět. Jsem muž, ale sám jsem slzel, jak mě ta láska k Lidickým ženám dojmula. Soudružka Krčková nastínila, jakým životem nouze procházeli procházeli občané Lidic za prvé republiky, kdy byla nezaměstnanost. Potom vyprávěla o utrpení Lidických mužů, žen a dětí. Po jejím projevu prohlásila, že u nich v nových Lidicích je 98 % občanů ve straně komunistické, že si strany velmi váží, protože strana pro ně moc udělala. Byly jím postaveny nové pěkné domky, zaveden „Růžový park Míru”, z 34 států zaslaných růží tam roste a v letní době kvete. Viděl jsem ten park, v letní době je to nádhera, tolik krásných a rozmanitých květů, růží, je to úplná pohádková zahrada obsypána květy. Dále nám s. Krčková oznámila, že bylo zavražděno 184 mužů a 7 žen. Do fašistických koncentráků bylo zavlečeno 196 žen. Z nich bylo 7 zločinně udušeno, 43 utýráno k smrti a 3 ženy zemřely na cestě z koncentráku. Odvlečeno bylo 104 dětí, z nichž jen 16 se vrátilo, většina dětí byly otráveny při odvozu do Osvětími, již po cestě v autě. S. Krčkové tam zůstaly 3 dítky, s. Vokaté se její dcerka vrátila. Na hromadný hrob zavražděných postavili sovětští vojáci pomníček a ozdobili toto místo květinami. Lidice stojí zase, jen občané, kteří tam žíli a teď spí věčný sen na troskách starých Lidic již se nemohou vzbudit.
Naše ženy pracují pro vzhled naší obce a našeho kulturního stánku, 9.1.58 darovali záclony a později přispěli na zakoupení zrcadel do kult. domu. Pořádali ples a z výtěžku darovali školce na nadílku 500˙- Kčs. Nejobětavější pracovnicí je s. Vrzalová Marie, nepracuje jenom pro ženy, ale pomáhá kde je třeba, mládeži, straně, a při tom je zaměstnaná v továrně na nádobí, kde pracuje přes čas a i v neděli. Je vyznamenána odznakem jako nejlepší pracovnice. Je třeba, aby takových žen bylo více.