Z kroniky Včelné díl V - Emil Benák

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Emil Benák

Narodil se dne 2.4.1898 v Praze-Žižkově z rodičů Ferdinand a Marie Benákových /Včelná 33 a Netolice/. Školní vzdělání není známo, ale pravděpodobně jen obecná, vyučen řezníkem. Posledním povoláním podomní obchodník. Byl ženat s Růženou Kupcovou z Poříčí, nyní Boršov. Bydleli ve Včelné v čp. 35. Byl členem KSČ od roku 1923 a dlouholetým Členem obecního zastupitelstva. Po rozdělení obcí Poříčí - Včelná ve dvě samostatné obce, byl v roce 1930 členem obecní správní komise za stranu komunistickou. Po záboru Československa 15.3.1939 fašistickým Německem, byl povinen se každý týden hlásit na policii v Českých Budějovicích. Jednou si tam pobyl celý týden. Zatčen Gestapem společně se svou manželkou dne 15.8.1944 a to ve svém rodinném domku č. 35 ve 23 hodin při společném návratu s manželkou a dcerou, tehdy devatenáctiletou učitelkou z Prahy. Jakmile vstoupili do krytého průjezdu domku, dva gestapáci si na ně hned za vraty posvítili, prohlásili se jako německá státní tajná policie, přiskočili k E. Benákovi a nasadili mu pouta s rukama za zády. Totéž učinili a jeho manželkou. V bytě, kam je zavedli po zatčení a kam vnikli bez souhlasu majitele v době jeho nepřítomnosti tak, že vyrazili dvéře, v tomto bytě bylo již po domovní prohlídce. Byt byl v hrozném nepořádku. Dceři vyhodili z postele peřinu a polštář, řekli jí, že do tohoto bytu už nesmí vkročit, ani se tam dnešní noc vyspat, a se zatčenými rodiči odešli.

E. Benák byl útrpně vyslýchán na Gestapu v Čes. Budějovicích, pak převezen do Prahy na Pankrác a po soudním rozsudku, kterému nebyl nikdo z rodiny přítomen, byl zařaděn do pracovního komanda č. 100 na Kladně. Jeho zdravotní stav byl po měsíci od zatčení tak špatný, že musel být z práce odvezen do Prahy.

Podle dokladů, které dále uvedeme, byl popraven v Praze. Úmrtní list vystavený katolickým farním úřadem v Praze-Nuslích dne 21.9.1945, číslo exhibitu 3185, byla jako příčina uvedena: popraven. Podle dokladů o zpopelnění z 19.9.1944, byl téhož dne zpopelněn. Jeho urna se po osvobození našla a pomocí pražského rozhlasu, byli nalezeni pozůstalí. Urna byla vydána manželce popraveného, která se vrátila po roce 1945 z koncentračního tábora v Rawensbrigu. Pohřeb urny do země se konal dne 26.11.1946 v Kamenném Újezdě. Nesměla být vystavena nad hrobem. Tuto podmínku musela manželka újezdskému faráři podepsat na zvláštním formuláři.

Prezident republiky /pozdější, v r. 1946 ministr národní obrany/ arm. gen. Ludvík Svoboda, udělil E. Benákovi v uznání zásluh za osvobození dne 12.9.1946 válečný kříž 1939 In memoriam. V osvědčení vydaném podle § 255 zákona z r. 1946 /č. 26719/VHÚ 60 z 25.5.1960/ je uvedena poznámka: aktivní odbojová činnost. Zaopatřovací úřad Praha v dokladu "Přiznání zálohy na vdovské zaopatřovací požitky" je uvedeno: "Váš manžel zemřel dne 19.9.1944 v Praze-Pankráci, byl popraven z důvodů politických". Časopis Večerní Praha /výstřižek/ z r. 1974, který byl kronikářovi předložen, v článku Novými ulicemi Prahy, je uvedeno: "...Benákova ulice v Praze-Kobylisy, je o něco níž. Emil Benák pocházel ze Žižkova /2.4.1898/ a členem strany byl od r. 1923. Byl zatčen i s manželkou za sabotážní činnost, vlečen po několika věznicích a na útrapy zemřel ve vězeňské nemocnici..."

Předložením těchto dokladů snad byly vyjasněny pověsti kolující na Včelné, jakoby důvodem zatčení obou manželů byly důvody hospodářské, které ovšem hitlerovské Německo označovalo jako hospodářskou sabotáž.