Z kroniky Včelné díl V - Kdo to byli výměnkáři
Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78
Kdo to byli výměnkáři
Bylo to tak dříve. Po roce 1945 tento pojem pozvolna na vesnici mizel, až vydáním nového Občanského zákoníka právně zmizel docela a udržuje se dožíváním převzatých závazků. Kdo to tedy byli výměnkáři? Stručně řečeno to bylo takto: Když hospodář předal pro stáří nebo z jiných důvodů statek svému synovi, vymínil si smlouvou, že on a jeho manželka budou mít právní nárok na určité množství naturálií, na byt atd. atd., aby - když již šel na odpočinek - měl na svém bývalém statku zajištěn nárok na další živobytí, protože nárok na starobní důchod tehdy ještě neexistoval. Bylo sice smutné, že si rodiče musí smlouvou zajišťovat na svém synu právo na další život, ale muselo to tak být, protože syn by se byl snad se svými rodiči srovnal i bez smlouvy, ale se synem přišel do statku ještě další člen - manželka nového hospodáře. Protože podle francouzkého přísloví "je třeba za vším hledat ženu", musela být výměnkářská smlouva, aby rodiče neskončili někde v pastoušce. Jen si přečtěme Vítězslava Hálka, "Výměnkáře". Pro hospodáře byl výměnkář takovou "železnou krávou", jak se za starodávna říkalo tíživému břemenu.
Aby budoucí čtenáři této kroniky si udělali úsudek, jak žili na venkově naší otcové a dědové, uvedu níže doslovná opis V. hlavy této výměnkářské smlouvy, kterou mi dala paní Marie Heriánová /čp. 37/, rozená Karlová.
"Ustanovení ohledně výměnku a služebnosti bytu pro manžely Tomáše a Kateřinu Karlovy v Rožnově čp. 42 dle spisu notářského ze dne 6. března 1892 čp. 2617.
Postupující rodiče vyhrazují sobě z postoupené usedlosti následovní doživotní a bezplatnou služebnost bydlení a následovní bezplatný výminek: Byt v malé světničce s kuchyní přes dům napravo, s volným vchodem, v domě špižírnu, v zahradě záhonek na zeleninu, volné čerpání vody, půdu nad bytem svým, na brambory místo ve sklepě pod sýpkou, na zelí místo v komoře s hospodáři, užívání almary v komoře, společný průjezd u zedničky a při každém pečení volnost přisaditi si dva bochníky chleba s hospodáři. Ročně deset hektolitrů žita po sedmnácti kilogramech, dva hektolitry pšenice po sedmasedmdesáti kilogramech, dva hektolitry ječmene po pětašedesáti kilogramech, dva hektolitry ovsa po padesáti kilogramech a deset hektolitrů zdravých brambor s právem nasázeti sobě do dvou šňorků ranné brambory, Dvacet litrů vepřového másla, pět litrů vepřového sádla, dvacet kilogramů soli, kadečku naloženého hlávkového zelí, čtvrtý díl ovoce, tři sáhy polenového dříví třicet palců délky /l palec = 25,4 mm - poznámka kronikáře/, jež hospodáři povinni jsou přivézt a pod střechu srovnat, pak jednu fůru chvoje.
Kdyby výměnkáři z bytu jim vyhrazeného se vystěhovali, budou hospodáři povinni odváděti jim náhradu za byt třicet zlatých ročně v stejných vždy čtvrtletně kupředu propadajících lhůtách. Konečně jsou hospodáři povinni konati výminkářům potřebně povozy a dle volby výminkářům odváděti jim na místě dávek cenu jich dle prostřední ceny trhu Budějovického.
Výminek počne se odváděti ihned ve čtvrtletních vždy napřed propadajících lhůtách. Mimo výminek řečený odváděti budou hospodáři výminkářům denně jedno vejce, po třičtvrtě roku denně dva litry, po čtvrt roku půldruhého litru teplého kravského mléka, o Vánocích pak vždy padesát kilogramů čerstvého vepřového masa. Sazenice brambor ranných jakož i úpravu pole, dodá hospodář.
Předemře-li výminkářka výminkáře, zůstane tomuto celý výminek nezkrácený, předemře-li však výminkář výmiňkářce, odpadne z každoročních dávek čtyři hektolitry žita, jeden hektolitr ječmene, jeden hektolitr ovsa, čtyři hektolitry brambor, pět litrů hovězího másla, dva a půl litru vepřového sádla, vždy obden jedno vejce, pět kilogramů soli, deset kilogramu vepřového masa a po třičtvrtě roku vždy denně půl litru mléka."
Tak to je ona smlouva, naprosto podrobná a srozumitelná kterou táta zavazuje syna k povinnostem, které by měly být z hlediska lidského samozřejmé, a s láskou svým rodičům poskytovány. Vpředu jsme si řekli, proč tomu tak vždy nebývalo.
Tato bývalá selská usedlost, o níž jsme hovořili, a kam se dodnes říká "U Honskodlů" /v dialektu vyslovené Hans Karl/, který katastrem patřil dříve do Rožnova a měl popisné číslo 42, patří nyní do Boršova a nese čp. 227. Povězme ještě o tomto domu, že je to statek značně starý v r. 1864, 1875 a 1914 přestavovaný, k němuž patřila i cihelna, které stála proti statku přes starobylou silnici ze 13. století a za železniční tratí do Českého Krumlova a Volar. Dodnes je vidět, jak se pole proti statku ke trati dosti prudce svažuje. Tam stála malá cihelnička a tam se kopala také hlína k výrobě cihel. Ty se však jen sušily, nikoliv vypalovaly. Říkalo se jim vepřovice.
Dnešní vlastník této býv. zemědělské usedlosti Jan Karl, dnes sedmdesátník, který byl jako poslední z rodu vázán až do r. 1958 vstoupil do JZD Planá touto výminkářskou služebností, pobírá starobní důchod Kčs 825.-, manželka Kčs 850.-, mají malý záhumenek a žijí si spokojeně. Jejich dvě děti vlastní rodinný domek se vším vybavením, a sotva se budou chtít vrátit na samotu, kde se sice narodily, ale kde už nepohodlně bydlet nechtějí. A tak bývalá zemědělská usedlost má osud nejistý, přestože její život není územním směrným plánem nijak dotčen.
