Z kroniky Včelné díl V - Panská cihelna
Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78
Panská cihelna
Kronikář se vrací k jedné již zmizelé budově a pokusí se popsat její historii. Napřed tedy ještě znovu malé opakování historie Včelné. Všechno u nás vlastně začalo silnicí. Včelná vděčí za svůj vznik nově zbudované silnici a poříčskému pivu, jak již bylo dříve řečeno. Když bylo roku 1738 rozhodnuto napřímit staré silnice a opustit jejich klikatý směr /viz fotodokumentaci/, začala se tato přímá silnice stavět přes nynější Včelnou na Kamenný Újezd. To bylo kolem roku 1753 za císařovny Marie Terezie. U nás byl tento úsek silnice dobudován asi kolem roku 1780. Tehdy začala na Včelné výstavba rodinných domečků. Také asi tehdy - přesné datum neznáme - spíše o něco dříve, byla postavena těsně u nové silnice panská cihelna.
Pojmenování vzniklo od majitele poříčského PANSTVÍ, jímž tehdy byl Josef PACHNER, rytíř z Egyndorfu. Cihelna stála na pozemcích, kde stojí dnes rodinný domek čp. 99 /Štvánovi/ a čp. 144 /Machovi/.
Těsně u silnice stála podélně velká kůlna na sušení cihel a jejich výrobu. Do druhého podlaží vedla dřevěná "tretna" /od německého "tretten" = vystupovati/, kde se vyráběly a sušily tašky a hliněné dlaždice. Za touto kůlnou směrem k Lesní kolonii ve vzdálenosti asi 25 m stála malá zemní pec na pálení cihel. /Pokus o rekonstrukci celkového pohledu, viz na konci této kapitoly/. A když byla cihelna, začala výstavba budoucí obce. Je ovšem ještě napřed uvést, že tato malá zemní pec byla postavena až později, takže první domy ve Včelné byly postaveny ze sušených cihel /vepřovic/. Když pak byla postavena, topilo se v ní zpočátku pařezy, sdělil kronikářovi pamětník Jan Babka, dnes třiaosmdesátiletý z čp. 69. Všechny domky ve Včelné byly stavěny z kamene a cihel. Tato skutečnost platí však jen pro prvních šestnáct domků. Výjimku z těchto tvořil jen domek čp. 8 /nyní Šejbovi/, který byl ze dřeva.
Ze stavebního deníku stavby poříčské školy /1889-1892/ se dovídáme, že ze Včelné byly dodávány na její stavbu cihly, a z dalšího stavebního deníku stavby školy v Římově 1892-1895 stavěné víme, že také na tuto stavbu se vozily cihly z panské cihelny ve Včelné.
Tato cihelnička se tedy podílela značně na výstavbě obce i dalších důležitých staveb.
Cihly tehdy prodával, a hlínu /tzv. bochníky/ šlapáním zpracovával pan VÁVRA, kterému se říkalo Pepa, protože se jmenoval Josef. Hlína byla ukrajována z bochníků, které se dělaly na pozemku patřícímu dnes MNV, kudy vede od hlavní silnice, Tř.5.Května, nově vybudovaná ulice NOVÁ. Hlína se vozila ručním kolečkem po prkně ve značném stoupání do sušící kůlny, kde se cihly ručně dělaly ve formách z bukového dřeva, na výrobních stolech. Cihly se pokládaly na upravená, pískem posypaná místa na zemi, kde se cihly několik dní předsoušely než byly narovnány do "štosů" hustě s ponecháním otvorů.
Pak následovalo pálení. Po vypálení se ihned při vyvážce cihly třídily na ostře pálené, slabě pálené a zlomky. Pec se zavážela i vyvážela pomocí trakařů, na nichž bylo naloženo 50 kusů. Jaká to byla tehdy dřina!
Pracovní doba 11 hodin s pracovními přestávkami. V sobotu se pracovalo jen 5 hodin, před velkými svátky jen od 8 - 3 odpoledne. Tedy do 15 hodin. Mzda byla akordní, tedy podle množství odvedené práce, a sráželo se z ní na nemocenskou pokladnu /založeny r. 1888/, na úrazové pojištění, pokuty a případně nájemné.
Jaké podmínky měl náš cihlář Pepa VÁVRA? Jeho zaměstnavatelem byl před rokem 1918 vlastník dvora /velkostatku/ v Poříčí. Vávra měl sjednanou cenu za 1000 udělaných cihel, ale nejen udělaných i usušených cihel, 15.- Korun. Z této částky musel platit ostatní stálé dělníky a přechodně přijaté pomocníky. Stálí dělníci /ženy/ dělali cihly, přechodní dělníci pomohli dělat bochníky hlíny. Ta musela přes zimu vymrznout. Mzda 15.- K, zdá se velni malá, řekl ni můj informátor, ale uvažme, že tehdy za 20 haléřů /za starého Rakouska/ bylo 8 vajec.
Zmíněnou již zákonnou pracovní dobu nebyli včelenští cihláři celkem vázáni, protože jestliže odvedli denně 1 000 vypálených cihel, mohli práci skončit. To bylo někdy v 15, ve 14, ale také někdy i ve 12 hodin.
Cihelna poskytla v době svého založení, někdy kolem roku 1784 pramen obživy nově osedlým. Po roce 1918 byl provoz zastaven, cihelna, kůlna i pec zbourány a na jejich místech vyrostly rodinné domky Františka Fouska /čp. 99/ a Jana Jiřičky, kronikářova otce /čp. 144/, nyní Štvánů a Machů, jak jsme výše uvedli. Cihelna byla, jak jsme uvedli, jediný podnik, kde noví osídlenci našli obživu za mzdu úměrnou tehdejší době a hodnotě peněz. Byla to první manuální výroba, která velmi přispěla k výstavbě Včelné. O prvních osídlencích viz podrobně v jiné kapitole.
