Z kroniky Včelné díl V - Rudolf Švehla

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Rudolf Švehla

Narodil se dne 22.1.1884 v Bořetíně, okres Jindřichův Hradec z rodičů Jan a Anna Švehlových. Matka, rozená Dvořáková z Hrbova, okres Polná pocházela ze starého rodu /viz darovací list z r. 1382 citovaný v Dějinách města Prahy, díl IV., str. 17, Václava Wladivoje Tomka/. Švehla Rudolf vychodil 3 třídy měšťanské školy a vyučil se elektrotechnikem. Byl spolumajitelem známého elektrotechnického závodu bratří Švehlových v Kněžské ulici v Čes. Budějovicích. Závod velmi prosperoval, a tak podnik zaměstnával i schopného cestujícího Vetyšku.

Tento Vetyška jednoho dne v září 1944 přivedl do obchodních místností v Kněžské ulici dosud neznámou ženu, kterou představil jako Gutwirtovou, která - jak se později ukázalo - byla nastrčena Gestapem. Přinesla s sebou nějaké zakázané letáky, které vzal do rukou jmenovaný vlastenecky spolehlivý Vetyška, tak i Rudolf Švehla.

Během několika dnů dostali oba pozvání k návštěvě Gestapa, a dne 15.9.1944 byli tam oba zatčeni. I když Rudolf Švehla leták hned na místě oné ženě vrátil a Vetyška si jej ponechal, byl Švehla zatčen za to, že tuto věc neohlásil. Prošel koncentračním táborem v Terezíně a v německém Flosenburgu. Pak měl být transportován do Českých Budějovic na práci u firmy Berghof, ale těžký reumatizmus mu nedovolil cestu dokončit, byl vrácen zpět do Flosenburgu, kde dne 4.3.1945 zemřel. Zprávu o tom, ani popel zemřelého rodina nedostala. Zemřel svobodný. Na Včelné, kde si vystavěli bratři ve Čtyřech chalupách rodinný víkendový dům čp. 196, byl Rudolf znám jako myslivec.

Po osvobození v r. 1945 byly konány soudy nad udavači. Bratr zvěčnělého, Jaroslav Švehla, se zúčastnil výslechu udavačky Gutwirtové. Gestapáci ve snaze zachránit se, prozrazovali dobrovolně všechny udavače a donašeče a uváděli i peněžní částky, které tito Jidášové dostávali za každý případ. Tak zmíněná Gutwirtová udala celkem 31 českých lidi. Za každého zatčeného dostala 500.- Korun. Její další "profesí" bylo vydírání. Navštěvovala rodiny zatčených, poukazovala při nich na známosti na vyšších německých místech a za úplatu nabízela intervenci ve prospěch zatčených. Tak sama přiznala tři případy, z nichž jeden, kdy na rodině vylákala 25000.- korun.

Protože před soudem v českých Budějovicích prohlásila, že je těžce nemocná, byla po prohlídce přijata do léčení. Odtud však utekla a spáchala sebevraždu skokem pod vlak. Vynesla tak nad sebou rozsudek, který by jí byl u řádného soudu zcela jistě neminul.