Obec Včelná
obec Včelná

Z kroniky Včelné díl V - Události roku 1945 ve Včelné

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Události roku 1945 ve Včelné

Tehdejší kronikář obce, který tyto události se zpožděním devíti roků dodatečně zaznamenával, neuvedl, kdy došlo k osvobození naší vesnice Sovětskou armádou. Naštěstí jsou u nás prostí občané s dobrým vztahem k historii, kteří vědí, že to bylo dne 9. května kolem 21. hodiny. O tom však dále.

Co všechno předcházelo tomuto pro nás historickému dni? Vrátíme se proto do doby před 5. květnem 1945. Většina obyvatel viděla jet po trati do Horního Dvořiště tzv. "vlak smrti". Ze svahu hlubokého zářezu trati před stanicí Včelná a z dřevěného mostu přes tuto trať, viděli tu strašlivou událost, o které bylo v tisku vícekrát referováno. Pozorovali jsme boj stihaček nad letištěm v Plané a viděli jsme pád americké stihačky. Přihlíželi jsme práci pilota-černocha americké stíhačky při vyřazení dvou lokomotiv vojenského vlaku v naší železniční stanici. Ve včelenských zahradách bylo umístěno německé protiletadlové dělostřelectvo, které mělo chránit letiště v Plané. Kde jen to bylo možné, musela každá rodina umístit v domě jednoho až dva německé vojáky.

Dne 23. března 1945 jsme sledovali nálet amerického letectva na českobudějovickou výtopnu ČSD, při němž přišlo o život 36 osob a na 90 jich bylo zraněno. Pisatel těchto řádků viděl ze stanice Včelná padající lesknoucí se bomby. Hned druhý den, v sobotu, přiletěly ve směru od Kletě americké svazy, které bombardovaly českobudějovické seřaďovací nádraží. Ačkoliv vznikla daleko větší škoda, obětí bylo daleko méně, protože předchozí den byl varováním.

Lidé z města a část německého vojska se stěhovali do okolních vesnic, a také k nám. Němečtí vojáci již sami klesali na mysli. Pohazovali resignovaně rukama. Hitlerovi přesídlenci z Tyrol, kterých tu bylo v zabraných domech po našich popravených několik rodin, kvapem odjížděli do rodné domoviny. Dělníci německé firmy, většinou Moraváci, kteří u oas pracovali na stavbě třetí staniční koleje, opouštěli hromadně práci, aniž se je pokoušel někdo stíhat. Koncem dubna 1945 jsme nad Včelnou /Na Hraničkách/ viděli zbytky demoralizovaného oddílu maďarské armády. Po naší informaci, že sovětská armáda je již v Třeboni, odjeli do Českých Budějovic, kde byli zajati.

Nastal totální rozklad a zánik tzv. Třetí říše, budované podle ríšskoněmeckého ministra propagandy Goebelse na tisíc let!

Dne 5. května 1945 byl utvořen v naší obci Revoluční národní výhor, který se pokoušel nahradit obecní správní komisi, ustavenou zde Němci. Bylo to však předčasné. V domě č. 165, kde byl tehdy obecní úřad, byli ještě němečtí vojáci. Členové Revolučního národního výboru je vyzvali, aby odevzdali zbraně. Pře skončila internováním tohoto revolučního orgánu v domě čp. 45, kde bylo sídlo místního německého hnízda /NSDAP/. Byli hlídání německou stráží a před odchodem vojska ze Včelné propuštěni. Byli to: Josef KOCINA, předseda, Václav PECHOČ, Josef MAZÁK, František VYŽRAL a Josef FORST.

Květnové pražské povstání komentovali němečtí vojáci mezi sebou slovy: "Wir müssen Protektorat verlassen".

Dne 5. května 1945 opouštěla Včelnou obsluha protiletadlových děl. Obcí pak projíždělo vojsko od Českých Budějovic. Při shonu a téměř zmatku byla ucpána křižovatka na Boršov a Křemži, na které došlo k uhynutí dvou bičovaných a uštvaných koní, táhnoucích část německého dělostřelectva. A posledními německými vojáky byl transport esesmanů, o jejichž jízdě jsme byli předem zpraveni, protože tato elita Wehrmachtu střílela po všem, co se jí zdálo jem trochu podezřelé. Včelná tuto jízdu přečkala bez úhony.

Když jsme se dne 9. května dozvěděli, že Sovětská armáda je již v Rudolfově, stavěli jsme slávobránu. Nápis v češtině byl neutrální a oboustranný: VÍTÁME VÁS U NÁS, protože jsme se domnívali, že k nám přijdou jak Sověti tak Američané. Sovětská armáda však zůstala v českých Budějovicích, kde za jásotu projížděla ulicemi. Kdo tehdy z našich mohl, jel tam. Odtud došla zpráva, že na Včelnou přijedou sovětští vojáci velmi brzy. Mezitím byla slávobrána za přispění mnoha rukou dokončena. Stála přes celou silnici proti kapličce P. Marie. Vyzdobena pentlemi v národních barvách vypadala skvěle.

"V tyto dny bylo tak krásné počasí, jakoby příroda sama vítala", napsal kronikář Klomfar. První sovětští vojáci přijeli do Včelné kolem 21. hodiny dne 9. května 1945. Jeden z našich občanů je dovedl k Černým /čp. 24/, kde byl volný byt. Byla to hlídka vybavená vysílačkou. Odtud rodina Černých často její hlášení slyšela /"patrol"/. Téhož dne v denní době přijeli k nám na džípu /malém, ale silném autíčku/ také Američani ze sousedního Kamenného Újezda. Projeli celou vesnicí, vyfotografovali si naší slávobránu a opět odjeli.

Včelná se na uvítání dne 10. května 1945 oblékla do svátečního. Domy byly ověšeny praporky, každý oblékl sváteční šat, aby tak uvítal znovuzrození republiky. Na silnici bylo velmi živo, samá radost a veselí nad tím, že jsme konečně překonali velké utrpení. šestiletý Protektorát byl opravdu jen "Proten-tokrát", jak se mu vtipně říkalo.

Do této radosti však najednou přišla kapka hořkosti, to když jsme toho dne, 10. května 1945, viděli poprvé vyhublé lidi v šatech koncentráčníků, kteří se trousili po silnici od Kamenného Újezda, když je Američané přivezli z pověstného koncentračního tábora v Mauthausenu. Později je vozili v autech až do Českých Budějovic.

Zatímco kronika naší obce uvádí jako dobu příchodu Sovětské armády do Včelné dobu "několik dní po bouřlivých dnech", víme podle kalendáře osvobození, že to byl den 10. května 1945 a to proto, že podle tohoto kalendáře byly toho dne osvobozeny také České Budějovice a dne 11. května že byla osvobozena Kaplice. Protože však české Budějovice uvádějí bez ohledu na tento dokument jako den příchodu Sovětské armády den 9. května 1945, protože toho dne skutečně Sovětská armáda přišla, naše obec toto datum rovněž přijme, protože, jak již bylo uvedeno, sovětská hlídka se u nás ubytovala již dne 9. května 1945 kolem 21. hodiny, a hlavní vojsko praporu jako součást 46. armády, došlo až dne 10. května 1945.

V čele této velké jednotky jely zásobovací vozy tažené koňmi s posádkou čtyř až pěti mužů. Za těmito vozy jelo dělostřelectvo a pěchota. Všichni usmívající se, s patrnou únavou, podávali nám ruce. Byly to pro naší obec historické chvíle.

Usídlili se na západním okraji lesa v těsném sousedství obce. V lese nastala pak horečná práce. S pomocí německých zajatců se les změnil za několik dní v park se zemljankami, zakopanými jednou třetinou pod zemí. Jejich střechu tvořila do špičky vystužená celta. Cestičky byly vysypány pískem, na něm dekorace z kruhů zdobených barevnými sklíčky. Kolem cestiček byly vysázeny malé smrčky. Vchod do tohoto tábora otevřela dřevěná, umělecky zpracovaná brána. Pro vojenský prapor byl vystavěn dřevěný pavilonek.

Útvar v síle praporu si postavil i lesní divadlo. Viděli jsme divadelní i filmová představení. Na louce u lesa, kde Je nyní hříště TJ SOKOL, stála vyleštěná děla, volně přístupná. Ošetřovna chorých byla v rodinném domku Nejedlých /čp. 244/, skladiště munice bylo na pokraji lesa u železniční trati /cesta ke Sklářům /čp. 243/ a na tzv. Vávrově kopci byly domečky pro sovětské důstojníky.

Po týdnu pobytu sovětská armáda u nás zdomácněla. Vojáci chodili do domácností a většinou každá rodina měla svého "vojáčka". Všichni naši řemeslníci, především "portnoj" - krejčí Antonín Babka, byli zahrnuti prací. Šil především dlouhé kožené kabáty z donesené kůže. Důstojníkům se velmi líbily. Oddíl přidělil našemu krejčímu dva pomocníky-vojáky, aby se zvládl nával objednávek, mezi nimiž nechyběla ani objednávka pro velitele praporu pplk. Pantělejevoviče KONDRATĚNKA, který žádal novou uniformu pro setkání sovětské a americké armády v Českém Krumlově.

Je pravda, že u nás nešlo vše zcela hladce. Byly stížnosti na rozbité ulice, na rozježděné zahrady, poničené ovocné stromy, od koní udupaná luka u Vltavy. S tímto poválečným stavem se nedalo nic dělat. Ostatně: cesty ulic nám opět upravili na použivatelný stav. Dali nám tehdy víc než od nás chtěli. Toužili jsme po svobodě, protože bez ní nelze žít, jak praví Hašlerova písnička, a tuto svobodu nám přinesli, když každý krok k vítězství byl vykoupen obětmi.

Než nastala zima roku 1945, opustil nás tento prapor sovětského vojska a odsunul se do Rakouska nebo, jak oni říkali, do Austrie. Zůstaly jen zemljanky, které MNV Rožnov prodal, protože stály na jeho katastru. Nám zůstala jen vstupní brána do tábora a hvězdicovitý altán.

Veliteli praporu pplk. Juriji Pantělejevoviči KONDRATĚNKOVI udělil MNV Včelné za zásluhy a z vděčnosti čestné občanství naší obce.

Na místech, kde sovětská armáda u nás odpočívala, postavil MNV Včelná a vděční občané Památník Sovětské armády. Je to na dvoustupňovém soklu světlý žulový pomníček ve formě hranolu, zakončený pěticípou hvězdou. Na spodním okraji je deska z tmavě leštěné žuly s nápisem: "Na paměť pobytu slavné sovětské armády - naší osvoboditelky v roce 1945. Včelná 18.5.1961". Autorem pomníku je Ladislav Křivánek.

Počasí

dnes, neděle 8. 12. 2024
sněžení 2 °C 0 °C
pondělí 9. 12. déšť se sněhem 2/0 °C
úterý 10. 12. slabý déšť 2/1 °C
středa 11. 12. zataženo 1/-2 °C

Exporty do RSS

RSS 0.91 RSS 1.0 RSS 2.0 Atom 1.0