Z kroniky Včelné díl V - Vystěhovalectví do Ameriky
Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78
Vystěhovalectví do Ameriky
V době po I. světové válce /1914-1918/, kdy vznikla na troskách starého Rakousko-Uherska Československá republika, neměla v jejich počátcích většina národa na růžích ustláno. Byl nedostatek potravin a z toho plynuly nemoci, tuberkulosa a především neznámá nemoc /dnes velmi běžná/ - španělská chřipka, která kosila značný počet lidí. Lidé hledali únik z toho všeho, a tak měli volné pole verbovači pracovních sil do Spojených států severoamerických /USA/. Jednou z nich měl být také pozdější náš občan Antonín KOTÝNEK, který v době náboru byl ještě příslušný do obce Hořepníku na okrese pelhřimovském. Protože se však Spojené státy americké bránily, aby tam noví občané, kteří hodlají přesídlit, nepřišli bez prostředků a nestali se z nich pochybná individua, pojišťovaly se zvláštním prohlášením, jehož doslovný opis doleji uvádíme. Originál tohoto prohlášení zapůjčila Kotýnkova dcera Antonie, provdaná Hájková /čp. 10/. Zní:
Okres: Waren
Město: Vicksburg
SS.
F. J. Skala comp. CO S.S. No 8209
996-970 W.18 th St.
CHICAGO
Charles JEZEK a jeho žena Růžena rozená Fresl pod přísahou vypovídají jak následuje: Že bydlí ve Wicksburg, Mississipi, 515 Fairground St., že zaměstnáním jest on krejčí, ve kterém vydělá na průměr $ 40.00 týdně. Dále, že vlastní majetek /krejčovský závod/ v ceně $ 3.000,00 a $ 500.00 na hotovosti. Že bydlí ve Spojených státech 3 roky a manžel má první občanský list. Že jest to jejich přáním a touhou, aby její bratranec Anton KOTÝNEK /25 let stár/, nyní dlící v Hořepníku, okr. Pelhřimov, Čechy v Československu, přijel za ním a že po příjezdu řečené osoby, postarají se o něho tak, jak nejlépe budou moci.
Charles Ježek
Růžena Ježek, rozená Fresl
Přísaháno a podepsáno
přede mnou, dne December
1923. RUNDLESMITH,
veřejný notář
L.S.
RUNELE SMITH, NOTARY PUBLIC, Vicksburg, Mississipi
/ve zlatě provedená nálepka z papíru s vytlačeným textem/.
Z cesty do Ameriky a přesídlení však sešlo, protože Ant. Kotýnek odpověděl na inzerát jeho budoucí manželky Marie Babkové /čp. 10/, stal se občanem Včelné, pozvedl místní pekařství, později i obchod, stal se významným ochotníkem a zdravotníkem Čeřeného kříže, sžil se s námi a byl všeobecně oblíben.
Za všechny zásluhy kronikář uvedl na jeho památku v zápisech za r. 1971 zvláštní kapitolu o jeho odchodu z tohoto světa. /díl IV., str. 321/
