Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1994 - Změna ve vedení knihovny
Kronika Včelné, díl VIII., r. 1994
Změna ve vedení knihovny
S koncem roku 1994 ukončila svoji knihovnickou činnost paní Anna Housková. Jako knihovnice působila ve Včelné 21 let. Vykonávala tuto práci s láskou a velkým zájmem. S přibývajícími léty však přišly zdravotní obtíže, práce ji začala zmáhat a proto si za sebe našla náhradu. Novou knihovnicí je od začátku roku 1995 zdravotní sestra Blanka Drtinová. Manželé Drtinovi si společně vypomáhají v knihovnické službě. Nepatří mezi starousedlíky, jako byla paní Housková. Mladí Drtinovi si staví v Lesní ulici nový dům.
Anna Housková nastoupila do funkce zdejší knihovnice v roce 1973, kdy předsedou místního národního výboru byl pan Čížek. V roce 1973 přebírala knihovnu od Jana Pavlíčka a dobře si ještě pamatuje na jeho předchůdce, pana Žondeckého. V paměti si uchovala též vzpomínku na prvého včelenského knihovníka, který v roce 1920 knihovnu zakládal. Byl to její strýc pan Babka. Působnost A. Houskové v knihovně spadala do doby tzv. normalizace, tj. období prezidenta G. Husáka, který též zastával funkci generálního tajemníka Komunistické strany Československa. Politická normalizace byla u nás nastolena v roce 1969 a zde její charakteristika: veškerý život společnosti byl podřízen jednotnému vedení z centra Komunistické strany, která absolutně ovládala jak moc výkonnou tak zákonodárnou. Podle uznávaného principu stranického centralismu musely všechny podřízené složky státní správy, veřejné správy i zájmové organizace bezvýhradně uznávat vedoucí úlohu Komunistické strany. V oblasti společenské to znamenalo řídit se jednotnou ideologií marxismu-leninismu podle sovětského vzoru. Žádná odchylka od této státní ideologie se nepřipouštěla. Dnes je tento dogmatický politický směr označován jako totalitní systém. Zmínili jsme se o době totality proto, ježto i naše malá venkovská knihovna jí neunikla. Byla to tzv. akce vyřazeni politicky závadných publikací. Co patřilo do seznamu zakázaných knih k veřejnému půjčování: veškeré knihy, které obsahovaly jiné ideové názory, než které hlásala a uznávala marxistická ideologie. Dále to byly knihy s náboženskou tématikou, knihy ekonomického zaměření jiných směrů než připouštěla socialistická ekonomika a též knihy autorů, kteří bez povolení emigrovali na Západ. Při této likvidační skartační akci bylo z naší knihovny vyřazeno 27 publikací. Paní Housková vzpomínala, jak s těžkým srdcem odevzdávala skartační komisi krásné cestopisné knihy Hanzelky a Zikmunda a nedovedla pochopit, proč tomu tak muselo být. Cestovatel Jiří Hanzelka byl komunistou, ale ne prosovětské orientace. A proto, že se opovážil v roce 1968 veřejně kritizovat naše stranické sovětsky orientované funkcionáře, musely být z veřejných knihoven odstraněny jeho krásné cestopisné knihy. Svoboda slova nebyla povolena v době komunistické totality.
V archivovaných dokladech Pamětní knihy najdeme roční výkazy o knihovně, kde jsou uvedena čísla o knihovním fondu, o počtech čtenářů i počtech vypůjčených knih pro každý běžný rok.
