Světová válka r. 1914

Psáti tuto kapitolu, znamená broditi se špínou a bahnem, kde vše nasáklo otravným puchem až k zalknutí. Vše bylo rázem zašlapáno v prach. Lidskost, idealy, humanita, vše bylo rázem zničeno a nastoupilo heslo: „Zachraň sebe sám”. Ať se děje kolem co chce, každý si hlavně hleděl sebe. Lidské zvíře se probudilo. -

Na počátku války mnohý tomu nechtěl věřiti, že by mohla válka být, jiní mínili, že se všeckny vojska nejméně za měsíc dočista pobijí, jiní zase, že se válka nějakým spůsobem překazí, ale na konec když si přečetl onen žlutý mobilisační plakát několikrát a našel tam svůj ročník, šel také. První dni války to zde bylo samý voják. Ve dne tudy dělaly vojáci pochody a zastávky, večer přicházely zdejší a počalo se vyjídat. Kdo si mohl zpočátku koupit nějaký ten pytel mouky a kde se co dalo, ten si tak trochu spokojeněji bručel do vousů jako medvěd v brlohu u kořisti, za čas ovšem došlo na každého. Kdo měl chalupu a pole, byl na tom ovšem lépe než ten kdo neměl nic.

Až do vánoc tu první zimu to ušlo, ale potom čím dál tím hůř. Vše nám mizelo přímo pod rukama. Když sem zavítaly vojáci, nezbylo tu k posledu ve vsi ani kousek cukroví, neřku-li chleba. Vše se začalo odměřovat, přišly lístky a s nimi nová svízel. Zjistilo se, že ten a ten vystačí se svým obilím půl roku, či více nebo méně a ostatní čas měl kupovat na lístky. Takový si to ovšem zařídil tak, že lístky i mouku bral, ale sám ji nejedl, tím se obyčejně omátlo kozám, kravám nebo prasátkům. Sám si takový koupil mouku nebo obilí někde pod rukou. Takové věci se ovšem nesměly dělat, byli trestné, ale trestné věci se v té době dělaly nejraději a žádný to neprozradil proto, že to dělal kdo moh každý. Jaké s toho vyplynou následky v ohledu mravním a hospodářském, na to se nikdo neohlížel. Jen sem s tím a schovat; jako zloděj. Pamatuji si živě na to, jak nám uděloval šenkýř (nám domácím) každému dva půllitry piva. Seděli a stály jsme před hostincem jako kluci před kovárnou, čekajíce až budou tři hodiny a šenkýř nám otevře. Do naši party přišel známý člověk z Poříčí a jak jsme na něj vrčely, proč nepije pivo doma v Poříčí, proč nám ho sem jde upíjet?, no zkrátka; jako psi, bojíce se o svou ohlodanou kost. Někdy si ovšem i šenkýř dal říci a dostal „cizí” host jako újezdecký kaplan s p. Mitiskou více než jednu. To bývalo jen v neděli. Honba na potraviny vzrůstala denně. Pekaři by byli měly odbyt, ale nebylo z čeho péct a cena chleba byla stanovena, za to řeznictví se rozbujelo ve své síle a divokosti. U nás byli řezníci dva a oba dělaly obchody znamenité. Josef Benák si koupil chalupu, tuto celou přestavěl a vystavěl, koupil jinou chalupu a jiná práce se mimo mostu v Poříčí neprováděla. Sem chodily houfy lidí pro maso a nu, obchod šel čile. Pane, tenkrát nebylo tak snadno dostat čtvrt kg. loje, co zatím u řezníka bylo kolik kg. másla. Tenkrát se prodávaly také kosti a když to někdo nechtěl, nedostal nic. Byla to doba těžká, plná scháňky po aprovisaci, plná nadávek a kleteb. Že z takové mravní schátralosti nemůže vzejíti nic dobrého, přesvědčily jsme se po převratu.

Lidé otrnuly, city otupěly, zlému se naučily. Nebylo uhlí, šlo se na dráhu. Děti lezli na vagony, matky zbíraly do nůší a pytlů, někteří zas loudili na topiči neb strojvůdci či brzdaři a tak bída sváděla ku krádeži všeckny. Kluci, výrostci se to brzy naučily a skákaly na vlaky stále, až bylo pozdě. I obchodníci tak zvaní „kramáři” se zrestaurovaly. Muži byly na vojně, ženy braly podporu a obchodovaly s čím se dalo. Vydělalo se i mnoho na cukrovinkách; lidé s nimi sladily kávu. Zkrátka, kdo měl něco na prodej, zpeněžilo se všeckno, kdyby to byli i plané hrušky. Dobře že je už tato doba za námi a jen kdyby se již nikdy nevrátila. Byla to doba ničení životů, zdraví, mravů, statků, lidskosti, lásky a přátelství. Byla to doba sobectví a mravní zvrhlosti. Co lidi viděli dělat u jiných, dělali také. Špatný příklad kazil dobré mravy. A špatným příkladem byla válka sama. Co bylo dovoleno někomu, dovolili si i druzí, kdož se tomu může divit?

V roce 1918 jsme tu neměli od dubna do 1 srpna žádný chléb a vydržely jsme to a nedivíme se tomu. Ale to už byl konec války.