Kronika u kontroly

Ku konci března, po schůzi finanční komise u starosty, řekl pan učitel Trávníček kronikáři: Až se vám to hodí, vemte si vaši knížku a dojděte s ní k panu okresnímu dozorci, on se do ní podívá a dá vám nějaké informace. No budiž. Když kontrola, tak kontrola. Sebral tedy dne 6 dubna kronikář kroniku a šli navštívit pana inspektora. Myslím, že jsme tam velký dojem nevzbudili, neboť ku kronikáři se příroda zachovala velmy macešsky a jeho kniha také velkou úctu nevzbuzovala. Chybělo jí skoro všeckno. Lepší desky, písmo, inkoust, obsah, potvrzení obce i obecní rady, no chybělo toho, až jsem se tak trochu za to sám hambyl. Ale hned jsem se omlouval. Jo, oni mysleli, že k tomu stačí zatím sešit a já jsem měl tento starý protokol, popsané listy jsem odstranil a vznikla kronika; beze všech teoretických příprav a beze všech vědomostí o této věci. Tenkrát nebyly žádné peníze a bylo se v první řadě starat o zásobování.

Ani ten můj podpis se nelíbyl. Já myslel, že když udělám hodně velkou „muří nohu”, to že bude pěkné, a zatím to mám napsat čitelně, s povoláním a na titulním listě. S těmy podpisy je veliká potíž. Náš první starosta po převratu dělal na podpisy „muří nohu”, samé klikyháky, ale J. Marek se z toho vyklubal vždy. Potom se naučil jiný podpis, ale to nebylo nic jiného, než trochu zavlnění perem. Jana Marka by z toho nedostal ani ten největší luštitel rébusů. Ono je to nakažlivý. Marek to odkoukal od úřadů i jinde, já od Marka a pan inspektor zas ode mne, neboť udělal také rébus, který mě dal hodně práce nežli jsem jej rozluštil. Na tyhle podpisy by měl být nějaký zvláštní strojek, potom by snad byli všeckny čitelné. Doma jsem o té cestě říkal panu učiteli a on řekl. No, napravíme to. Kniha se dá do lepších desek, přidají se k tomu listy, aby byla vydatnější a ty maličkosti si napravte a kronika bude hned lepší vypadat. Snad podruhé až půjde kronika s kronikářem zase před pana inspektora ku kontrole, bude na nás hledět jiným okem a nebude nám už tolik chyb vytýkat. S touhle tou by prý obec velké cti nedošla, ale až bude „reorganisovaná”, no, snad dojde. Také mě pan inspektor naváděl, abych psal nadpisy do vzláš vynechaného okraje, ale to podle mého nemůže být, tam by se mě žádný nadpis nevešel, no to se mě ani trochu nelíbí. O tom na kroniku nemůže být žádný předpis. Kdyby byly pro kroniky předpisy, tak by mohly být všeckny na jedno kopyto. Ech, to by nebyly žádné kroniky. Poučit se rádi dáme, ale předpisovat jak a co, tuhle čáru, tuhle vynech, tuhle to a tuhle to, ech to nic. Kronikář musí být svobodný a za svou práci příštím lidem svou ctí zodpovídat. Nejhlavnější je obsah knihy, to druhé, no to už se snadno přidá. Uvidíme, jak bude později.