V tu dobu se nic nepracovalo; kdo mohl, poslouchal zprávy a ti druzí byli zvědaví a tak byli všichni na silnici. Tam bylo živo. Transport za transportem směrem od Budějovic, zprávy za zprávou, že přišla výzva z radia, aby se každý schoval, že jedou esesmani, ty že střílí. Ty byli už skoro poslední a dělali si cestu. To trvalo tak tři dny, než se silnice trochu uvolnila; ale jiná zpráva přišla, že Rusové jsou už na Perštátě, t.j. na Rudolfově. Na Perštát se říkalo lidově. Silnice se zase netrhla. Tu byl nyní opravdový útěk. Zbylé vojsko s koňmi hnalo pryč a pryč a každý kdo mohl, auty, zkrátka čím se dalo rychleji odejít. Vždyť každý měl trochu toho zavazadla a pěšky to šlo špatně. Strach před něčím, to dodá síly i kdyby i poslední byla.