S těmy pohřby se letos roztrh pytel. Pořád abych psal o pohřbech; ale co dělat? Když to vyjede z obvyklého rámce, je nutno to zaznamenat. Josef Bezděka byl dělníkem v měšťanském pivovaře. Dostal souchotiny a výsledek toho byl, že měl dne 23 května pohřeb. To by nebylo nic divného, pohřeb má zde každý, ale tohle byla úchylka z pravidla tím, že byl pohřeb odpoledne proto, že to bylo v sobotu, aby mu mohli jít spoludělníci na pohřeb, když mají volno. Pravda, odpoledne měl pohřeb prvně Sekyra, tento byl již odpoledne druhý, ale za to byl pěkný. Když to bylo v sobotu odpoledne, dělníci měli volno a šli, vždyť byl Josef také u hasičů a ti pohřeb svého prvního mrtvého člena udělali pěkným. Hudba hrála, hasiči zdejší i z pivovaru jej nesli, řada hasičů v stejnokrojích, lidí dosti, muziku, smuteční prápor komunistů, věnec, co chceš Jouzo víc? Abys to tak byl vyděl, to bys byl měl radost. Takto měli radost pouze lidé a hlavně hasiči, že se jim ten první „funus” tak pěkně poved. Po pohřbu byla kritika: Jedna tetka mínila, že by bylo dobře se dát k těm hasičum, když udělají tak pěkný „funus”. Pěkný to bylo, pěkný, byla k tomu také příhodná doba a venku hezky, jinak lidé zůstávají rádi dona anebo si nemohou z práce dovolenou všickni vzíti. To je dvakrát škoda. Jednou prozahálené půldne a podruhé útrata. Obyčejně se při takové příležitosti někam zajde do hospody a dlouho-li není pryč 10 Kč.

No, už je to všeckno pryč, Jouzova duše už snad je někde u pána Boha v nebíčku a snad se na mě dívá jak já tady pro budoucí jeho pohřeb zaznamenávám. Viď že se ti líbyl ten tvůj „funus” a že si si ho ani nezasloužil. Ale nezávidím ti ho. Když to tak muzika zahrála to se ti to bude volně spát.