Z kroniky Včelné díl II - K 7 březnu
Kronika Včelné, díl II., r. 1938
K 7 březnu
Posmrtných narozenin Masarykových vzpomenuto bylo letos u nás tímto způsobem.
V předvečer dne 6 března zapálena na hříšti vatra a starosta hasičského sboru zahájil tuto pietní slavnost proslovem. Po něm přečetl vzdělavatel manifest či poselství od Zemské jednoty hasičské ku bratřím hasičům a k národu. Vhodnou básničku přednesla dcera hasiče Jana Babky. Po té zapálena vatra a schromážděním zapěna hymna. Ze hříště se šlo přímo na přednášku do hostince Jos. Kalkuše. Přednášející p. prof. Hobra z Čes. Budějovic naznačil několika lapidárními tahy život a dílo zesnulého presidenta osvoboditele a zakončil, jsa obrácen k bustě presidentově, jeho vlastními slovy. Kdybych věděl že mě zde bude ještě třeba, snad bych ještě ani nezemřel.
Pan třídní učitel v Poříčí jsa předem osvětovou komisí požádán, obstaral další část programu. Slečna Cílkova (t.j. dcera řídícího) zazpívala krásnou píseň za doprovodu klavíru (t.j. paní řídící) „Nekamenujte proroky” a 4 hoši a 2 dívky přednesli vhodné básničky, které se ve škole k tomu účelu naučili.
Na konec povstali všichni přítomní a vroucně se linula celým sálem píseň, hymna naše československá. Kde domov můj, kde domov můj; a nad Tatrou se blýská.
Byl to pěkný večer tahle ta pietní vzpomínka na našeho prvního presidenta Osvoboditele, tato vzpomínka hřála duše přítomných a dlouho ji vzpomínáno.
Již několikrát za života presidentova bylo vzpomínáno jeho narozenin, ale tahle posmrtná vzpomínka byla nejlepší; tak jako by si lidé teprve nyní uvědomili koho to národ ztratil a jak nám bude scházet. Jo, jo. Vzpomínka hřejivá a bolestná zároveň.