Mobilisace 21 května 1938

Politické nebe bylo zataženo černými mraky a vichřice mohla z toho vzejít každou chvíly. Německé vojsko bylo blízko u našich hranic a my si naši zemi nedáme vzít, my nejsme Rakousko, vždyť máme mocné přátele na západě i na východě a my se také nedáme, tak byl narychlo zmobilizován jeden ročník zálohy na posílení hranic, když bylo zjištěno, že se německé vojsko blíží ku hranicím. Panečku, to byla mobilizace rychlá. K ránu přišel četník a pojď hned, na četnické stanici ho oblekli do vojenských šatů, dostal vše potřebné a hned je odvezli kam je bylo třeba, na hranice.

Od nás tenkrát rukovali jen asi tři, ale šlo to rychle; jedna, dvě. Nic z toho tenkrát nebylo. Německé vojsko zase odtáhlo dál, a naše vojsko se dne 14 června vracelo zpět. Pane, to byla sláva. Hudba z Č. Budějovic jim šla naproti do Kam. Újezda, tady u nás u Kalkušů na silnici jim udělali bránu, čekali je hned dopoledne a oni přišli až odpoledne. To se jim to tudy tenkrát šlapalo, těm našim vojákům, to bylo jako když táhnou z vítězné války. Ovšem, svůj vliv nebo účinek to mělo. Němci ustoupili a oni se po úspěchu vraceli, tak proč by se neradovali a lidé s nimi. Jo, my nejsme Rakousko, říkali lidé, my se jen tak nedáme, k nám se nedostanou, my si svoji zem budem hájit a bránit a my se ubráníme. Kdo sem bude chtít přijít, musí na nás útočit a my každý útok odrazíme. A přátelé na západě a na východě nám v tom případě, budeme-li napadeni, pomohou; budeme se bránit a zem svou nedáme.

Taková byla nálada v tomto čase. Kdyby jim byl někdo řekl, že za čtyři měsíce bude Československo děleno, snad by v této době tomu nikdo neuvěřil. Inu, stávají se někdy věci neuvěřitelné, ale také se stávají.

Kdo pak by také mohl uvěřit, když nás mocní přátelé a spojenci stále ujišťují o svém přátelství a spojenectví, které máme smlouvami potvrzeno, ti že by nakonec zradili své přátelství a spojenectví? Ne, tomu by v tomto čase nikdo neuvěřil a proto ta víra, že sem Němec nepůjde.