V krisi

Už to trvá zatraceně dlouho tahle krise, tak se skoro zdá, že si už na ni lidé pomalu zvykají a přizpůsobují se poměrům. Kdepak dříve aby byl šel řemeslník dělat nádeníka a lopatou a motykou, dnes se to na takové práce hrne všechno. Kde pak řemeslo, to je všechno v úpadku a tak bída zahání lidi do práce jakékoliv a nemůže najít ani tu. Dnes musí mít každý nějakého přímluvčího, když se chce někam dostat; i na stavbách a na koho se ani v létě práce nedostane, tak agentuje, tj. prodává větším dílem mýdlo, což se rovná skryté žebrotě. Z toho lístku a mnohých těch přídavků nemůže být nikdo živ, musí mít ještě něco k tomu; buďto rodiče, kteří podporují čím mohou, nebo nějakou tu agendu, nebo nějaký příležitostný výděleček na pár dní. Já sám mám k těmto poměrům moc blizoučko, takže tomu přímo hledím do tváře, ač se toho jako živnostník přímo zúčastnit nemohu, ale říkám vám že je to zlý život, když člověk na všechny strany potřebuje peníze a nemůže si žádné vydělat. Takového člověka nic netěší a já se nedivím, že je tolik zlých lidí. On se vyučil řemeslu, potom šel na vojnu a když přišel, už o řemeslo ani nezavadil a už těžko zavadí. Takový mladý člověk ztráví své mládí v učení, potom brzy na vojně a to ještě skoro nic nevydělal a když by měl ve svém oboru opravdu začít vydělávat, musí toho nechat a jít dělat co se dá, jen když vůbec něco je. Jo, jo; je zlá doba. Ten přechod ze řemeslné výroby na strojovou přišel moc náhle a lidé demoralisováni dlouhou válkou, demoralisují se ještě delší krisí. Říká se však, že lidé zvyknou i šibenici, tak snad už té krisi také nějak zvyknou.